-mail me-

AJCÍKJŮ:
254-685-907

počet přístupů:

počet přítomných:

-------------------

OBSAH
(od nejstaršího
po nejnovější)

5.4.2006 0:22, středa, Pravý čas začít psát blog

5.4.2006 19:23, středa, Rybí splín a splín z medičky

7.4.2006 14:56, pátek, čurbes

10.4.2006 18:44 pondělí, krvavý víkend

11.4.2006 23:32, úterý, Zvláštní večer a rozumná medička

16.4.2006 16:28, neděle, Etherická princezna

17.4.2006 9:42, velikonoční pondělí, mladá medička a fotka mažoretky

18.4.2006 0:56, pondělí, Medička je krásná a zdrhla mi rybička

21.4.2006 16:24, pátek, Klánovická třetinka za 25

24.4.2006 0:01:06, pondělí, Medička a její kosmonaut

26.4.2006 23:04 středa, Paní Fontánová, ostříhaná medička, svědomí a prázdno za dveřmi

27.4.2006 23:37, čtvrtek,Kosmonaut je Pražák jako Brno, Blbý Bořek, Virtuální realita a Co znamená Zuzanka

1.5.2006 9:44, pondělí, Náročný víkend (a taky náročné čtení)

4.5.2006 23:52, čtvrtek - živý a střízlivý Topol

8.5.2006 14:25, Úklid nebezpečného odpadu - Zrušená flétna - Poděkování Německu - Čáp, se kterým jsem tančil - A medička, která neleží v trávě

15.5.2006 2:55, pondělí (už), Co s Železným a co s televizí, Bořek stavitel komentuje mažoretku, a hádejte, s kým bych chtěl mlčet u řeky v hektickém světě

16.5.2006,úterý, 9:00 - 17:00 Narozeninové oslavy (pro Rebecu)

10.6.2006 12:12, sobota, Enviromentalistka

SAŠA JEDE - Díl I. - 19.7. 2006, středa Saša s prostřeďoložkou jedou na kebab (šou nemovitostí), první miny a reportáže, obětaví betonáři, hodní Ukrajinci, podezřelí Turci a deprimovaný Thom Yorke

SAŠA JEDE - Díl II. - 20. 7. 2006, čtvrtek Saša jede (dál)!, úvodní seminář o troskánštině, soutěž o nejtlustšího Alexandra, nejnapitější breberku a nejpřehřátější mozeg

SAŠA JEDE - Díl III. - 21. 7. - 23.7.2006 SAŠA pořád JEDE! Kdo toužil po sprše a kdo se jí nakonec dočkal, čí prdel poznala středověk a kdo má sexy kruhy, pot a oči... :-)

SAŠA JEDE - Díl IV. - 24.7. -28.7. Kam se poděl Saša Gr.?

30.7.2006 18:49, sobota Co visí na nebi, medička u ledu a žádné "ň" + zapomenuté "n" a co jsem dělal, že jsem nepsal

30.7.2006 23:17, sobota EnvironTabu, Pivko a flétna

pátek, 4. srpna 2006 23:54 Okénko pro Zoru Š.

22.8.2006 1:06 - (z pondělí na úterek) O pokrytectví, asistentkách a Enviromentálním konci, o troskách a veganství a co já vím, o čem všem

25.8.2006 0:46 (ze čtvrtka na pátek) Jak... autocenzura – Veganka a suchý zip - Jak Moučka přinesl domů květinu – Náboženství – A co na houbách

5.9.2006 2:16 (z pondělí na úterý) Poslední peníze a poslední polévka – Prales – Starý mládenec – Nejošklivější ženská bez šicího stroje a báseň na dobrou noc

17.9.2006 23:27 O obchodu s bílým masem, neschopný Saša Gr., kontakt s lidmi, respektive s mobilem, zvrtnuté jedno pivko a co nepadá z nebe

22.10.2006 - 04:39 Příběhy tisíce a jedné Sašovy noci

23:32 6.11.2006 pondělí Spánek a náročnost ohledně žen, Tryskofilm a nesvlečená Veganka, o cucání piva, tryskofilmu,o Dívce odjezdu a opakující se historii,o čtení, o mražené Medičce, sobech, nechtěných štěňatech, o troskách, bratrech, dětech a sklenících a... už dost! už nemůžu!

01:30 15.12 2006 už pátek - Asi odletím

3:35 - 15.1.2007 pondělí Malířka číslo 2 aneb buch! a mám ženckou - Dále pak o Vánocích, o Bivojovi a o nikdy nekončícím příběhu

Předchozí zápis Následující zápis Nejnovější zápis

8.5.2006 14:25, Úklid nebezpečného odpadu - Zrušená flétna - Poděkování Německu - Čáp, se kterým jsem tančil - A medička, která neleží v trávě

Tak se Vám dnes od rána věnuji úklidu nebezpečného odpadu, kterým je zavalen můj byt. Musím podotknout, že to jde ztuha. Původně jsem ovšem měl značnou motivaci k úklidu a to tu, že se totiž měla dostavit Dorota Máchalová a naučit mě hrát na zobcovou flétnu, kterouž jsem si k tomuto účelu za 15 Kč nedávno obstaral. Je to velmi kvalitní nástroj z bílého plastu a nadto ještě jsem za tu cenu obdržel jakousi plastovou tyč zřejmě k čistění a papírek, kde jsou v pěti řádcích nějaké prapodivné znaky, což by mohly být teoreticky noty. Inu, jsem vždycky rád, když za své peníze dostanu to nejlepší. Nakonec ale z hodiny flétny bohužel sešlo. Dorotu totiž přepadly zase nějaké divné stavy a kdesi cosi a není jí z toho všeho tak nějak dobře, jelikož nemá peníze a nemá na nic čas a řeší různé existenční potíže a tak a navíc, ona je zkrátka taková složitá osobnost, mno.
Už když mně napsala: Saso promin, neprijdu. Zmena situace., tušil jsem, že za tou změnou situace bude ta její složitá osobnost a také jisté neutěšené vztahy v jejím těžkém a nepříznivém životě a tak vůbec. Zavolal jsem jí a ona mi leccos svěřila, a leccos zase ani ne, jelikož řekla, že bych to pak ještě napsal do toho svého blogu. Musím uznat, že na té obavě něco je, jsem zkrátka takový sdílný člověk. Tak jsem jí částečně vyslechl, a navrhnul, ať si někdy zajde postěžovat až bude mít chuť. Koneckonců, podobnou službu čas od času poskytne i ona mně.
Musím uvést, že jsem ze zrušené hodiny poněkud zklamán, jelikož jsem chtěl být již dnes večer virtuos a budu to muset zase odložit. Učím se sice hrát i bez odborného vedení, nicméně jsem si nemohl nepovšimnout stresu, který moje dosavadní hra na zobcovou flétnu vyvolává v ofci. Ona zkrátka kňourá a trápí se, což je z veterinárního hlediska týrání zvířat. Z tohoto důvodu by bylo lepší naučit se na ten nástroj hrát.
Mimoto, až budu virtuos, hodlám dout romantické milostné písně medičce pod oknem kolejí v šatstvu trubadura, takže by bylo záhodno to uspíšit, než mně dotyčná osoba zdrhne do Finska. Myslím, že tam by mi flétna přimrzla k pysku, což by bylo vyhozených patnáct korun. Vraťme se ještě k úklidu. Další drobnou motivací v odstraňování životních sedimentů, jak by se ten bordel dal eufemisticky nazvat, by mohl být můj otec, který má dorazit kolem sedmé. Je to opravdu jen nepatrná motivace, jelikož si říkám, že to všechno přece případně může překročit. Škoda že se na návštěvu neohlásila medička, ale třeba má mnoho studia a tak nějak jí to nevyšlo, nu což. Já jen že to bych měl uklizeno v cuku a případně i v letu.
Mimochodem, dnes máme opět státní svátek, což je správné, jelikož jinak bych musel do práce a to by bylo poněkud nehumánní, ježto jsem byl přes víkend dvakrát na noční a přes den jsem spal. Navíc jsem musel onu pracovní činnost vykonávat v psychicky náročném převleku za recepčního, který umí anglicky. Na tomto místě chci tedy vyslovit poděkování Německu, že tehdy 8.května kapitulovalo, jelikož by jinak žádný svátek dneska nebyl a já bych musel do práce. Trošku mě mrzí, kolik životů přišlo nazmar, než se k tomu Německo dokodrcalo, ale budiž, důležité je, že si teď mohu díky tomu konečně trochu uklidit byt. Nejprve, ač je to neuvěřitelné, jsem zdolal horu nádobí, která byla fakt dost poměrně otřesně vysoká. Začínal jsem od vrcholu a musel jsem postupovat pomalu, jelikož nahoře byl již poměrně řídký vzduch a při sestupu dolů se člověk musel aklimatizovat.
Ale dokázal jsem to. Mezitím jsem byl vzhledem k postupujícímu metabolismu nucen obědvat.
Obědval jsem rýži s houbami a se zeleninou. Mohli by jste snad namítnout, že se onomu pokrmu dá vlastně říkat rizoto, ale já ten termín nemám příliš v lásce, neboť zavání závodní jídelnou a rozvařenou rýží s masem prapodivného původu, které bylo mimochodem předevčírem k večeři. Snad je dobře, že jsem si v žádné kuchařce nepřečetl jak se má rizoto vařit a tak jsem ho schopen uvařit dobře a chutně. Jenže už to není rizoto, nýbrž GRIZOTO

GRIZOTO

1 porce rýže ve varném sáčku
asi tak 6 žampionů
1 sáčku mražené zeleniny (když se zadaří tak čerstvou)
případně olivový olej
sůl, koření, česnek

Varný sáček roztrhneme a rýži vysypeme do hrnce. Sáček vyhodíme do tříděného odpadu. Považuji totiž za opravdu nechutné a krajně neestetické vařit rýži v plastu, to už si ji snad raději připravím v nádobě na velbloudí trus. Skutečnost, že mám doma rýži ve varných sáčcích, je dána tím, že jsem jednou konal benefiční akci na záchranu hladovějícího básníka, kde jsem za čtení svých veršů o medičce vybíral jako vstupné trvanlivé potraviny.
Pokud nevíte, jak se taková rýže bez sáčku vaří, zjistil jsem to pro Vás již před časem od své maminky. Rýži zalijeme vodou v poměru 1:2 (jedna rejže, dvě vody) osolíme a přivedeme k varu. Vaříme cca 12-15 minut. Potom hrnec přeneseme mimo plotnu a necháme nějaký čas stát se zavřenou pokličkou dojít. Zkrátka čekáme, až to rýži dojde že by mohla změknout a vyměkne. Tento postup se mně osvědčil.
Není ale dobré když Vám vařič průměrně 16x během vaření vyhodí pojistky, jelikož to je malinko stresující. Ostatně hodlám se zeptat svého domácího, jaký má na tuto záležitost názor.
Potom nakrájíme žampiony a dáme vařit do asi deci vody. Jestli na tom trváte, tak je osmahněte na olivovém oleji. Dál tam fláknete tu zeleninu a vše pořádně zamícháte a chvíli vaříte, stačí chvilku pod pokličkou. Přidáte sůl, vegetu (bez glutamanu, páč ten je fakt nechutnej) a případně nějaké dobré koření, například pepř, nebo masalu. Není rovněž na škodu česnek.
Rýži poté smícháme s uvařenou směsí, můžeme případně opět kápnout trochu olivového oleje. To, co tímto způsobem vznikne je dobré jídlo, nikoliv rizoto, jak ho znáte ze školní jídelny.

A teď k tomu čápovi. Vylezl jsem dnes před dům a po levé straně, vedle jezírka, které můj domácí nedávno zrekonstruoval, koho nevidím … čápa! Je plechový a má červený zobák. Ten čáp je mimochodem můj důvěrný známý, jelikož jsem s ním tančil na svatbě svého domácího. Jedná se totiž o svatební dar.
Tak teď nevím, ale snad by Vám eventuelně mohlo připadat ubohé, že jsem na svatbě tancoval s plechovým čápem, a osobně si nyní sám tak nějak uvědomuji, že to není asi úplně v pořádku, nicméně jsem ten pocit onehdy asi nemněl, což myslím bude dáno velmi kreativními účinky piva v kombinaci s becherovkou. Nehledě na to, že to bylo asi měsíc po rozchodu s psycholožkou a já zkrátka potřeboval něčí (kupříkladu čapí) společnost, neboť Etherická princezna, s níž jsem chtěl zachovávat druh Homo Sapiens si klidně zdrhla do Itálie na roční stáž. (Je mně, mezi námi, mimochodem záhadou, proč všechny ženy, které mě zaujmou, prchají do zahraničí.)
Na svou obhajobu ještě podotýkám, že jsem tenkrát ještě nejméně hodinu před tím tančil v latinskoamerickém rytmu s Wendy, což je, jak jsem již na těchto stránkách uváděl, genetická napodobenina cukrářky Saši. V této souvislosti mimochodem nebylo vůbec od Wendy pěkné, že mně druhého dne telefonicky nakecala, že jsem se cumlal a obíral s nějakou tlustou mařkou, což posléze potvrdil i konfident Darek Áva a z čehož jsem měl fakt realistickou morální kocovinu a výčitky svědomí, jelikož jsem po onom dni měl skutečnou a nefalšovanou díru v hlavě.
Teprve po měsíci jsem se dozvěděl, že ta věc s cumláním, objímáním a ještě bůhví čím, je jen výplodem škodolibé fantazie zmíněných dvou osob.
Na závěr, než se vrhnu do další marné bitvy s nepořádkem v mém bytě, chci poznamenat, že jsem celou tehdejší svatbu a události kolem ní literárně zpracoval, poněvadž jsem v té době byl již nejméně měsíc bez ženy, což mě připadalo tak ukrutně nehumánní, že jsem ze zoufalství počal psát příběhy Starého mládence. Onen příběh sem dám veřejně k dispozici, jakmile budu sto jej přepsat z jednoho ušmudlaného deníčku, jelikož je zajímavý, poučný a vystupuje v něm věřte nebo ne, i kouzelný dědeček. ale to později.
Nedá mně to a ještě musím napsat něco o medičce a zahrádce. Mám totiž před domem nádherně rozkvetlou zahrádku se zlatým deštěm, tulipány, kvetoucími stromy a zpěvem jarního ptactva. Uvážíme-li že vprostřed toho stojí barokní andělíček a opodál u jezírka loví žáby plechový čáp, musím nutně konstatovat, že už tu chybí jenom medička. Měla by si totiž lehnout na trávu a já bych jí hrál na flétnu. A kdyby mi to má přirozená plachost dovolila, eventuelně bych jí pošimral na bříšku. Kosmonaut nekosmonaut.

Předchozí zápis Následující zápis Nejnovější zápis

Diskuse