Literární deník Saši Gr.
vyšel časopis mlha ! | klub batyskaf | sdružení Erteple a Hmla | alexangr | nejezte odpadky! | imezera.cz | zora.bloguje.cz | zlaté odpadky
|
-mail me-
OBSAH 5.4.2006 0:22, středa, Pravý čas začít psát blog 5.4.2006 19:23, středa, Rybí splín a splín z medičky |
Předchozí zápis Následující zápis Nejnovější zápis 10.6.2006 12:12, sobota, Enviromentalistka Proč mě seřvala Zorka Tak jsem Vám tuhle potkal U Anděla Zoru Šimůnkovou, což je taková paní, která hrozně fakt moc dost příšerně asi rozumí literatuře, což by ještě tak nevadilo, ale ona jí ještě ke všemu i píše. No, to nevadí. Každý máme něco. Jsem ostatně podobně postižen, snad jen s tím, že já mohu tvořit trochu více nezatíženě, jelikož literatuře nerozumím. Stává se mi ovšem, že nikdo nerozumí té literatuře mojí. To je ale úděl zneuznaného básníka, se kterým jsem již vcelku smířen a už sebou poslední dobou dokonce ani tolik neškubu jako dřív. Tak tahle paní Šimůnková mě seřvala, že jsem už dost dlouho nenapsal nic do tohoto svého deníčku, a že nemá co číst. Tak se nedá nic dělat, přátelé, ale musím sem zkrátka něco napsat, kdyby čert na koze jezdil. Ne nebranňte se, je to marné. Napíšu a basta. Ona si paní Šimůnková prostě potřebuje přečíst trochu kvalitní literatury, tak jí to dopřejme a udělejme jí to kvůli.Vždyť je jinak všude kolem tolik braku, takže jí docela rozumím. Tak tedy nejprve takové malé shrnutí, aby jste seznali, oč jste přišli absencí častějších zápisů. Mohl bych sice uplynuvší dny shrnout několika velmi stručnými body, přičemž jedním z hlavních bodů by bylo PIVO a následně průběžná vygumovanost vyplývající z časté konzumace tohoto božského nápoje zapomnění, leč pokusím se nastínit i jiná méně podstatná fakta z onoho období, ba sand i některé drobné nuance… Případnou rozvláčnost nebo i nudnost dejte, prosím, za vinu oné vygumovanosti. Tím bych mohl být z obliga, mno. Poznámka o pozdních příchodech  Abych dospěl ke kýženým faktům, musím nejprve poznamenat, že já tak nějak pořád chodím všude pozdě. To ode mě není hezké. Mohlo by se to jevit i jako nemorální. Tedy mě to vždy v onu chvíli připadá přiměřené, ale ostatní to obvykle cítí jinak. Mají asi nějaké moc překotné vnímání časoprostoru.Třebas tuhle onehdy jsem přišel na sraz se Stanleyem o nějakou ani ne hodinku později a zdálo se mi, že je z toho Stanley možná maličko nervózní. Vycítil jsem to z jeho výrazu na tváři a z pěny kterou měl u huby. Také mně připadalo, že je mírně nervózní v komunikaci. Zkrátka a dobře úplně Vám na mě přenesl takový jakýsi stres. A přitom to jinak bývá takový vyrovnaný člověk! Také si myslím, že do práce by člověk mohl eventuelně občas přijít včas. Myslím, že by to mohlo v zaměstnání udělat docela dobrý dojem. Já si ale vždycky říkám, že mezi diplomaty také není slušné přijít na recepci včas. Když k tomu připočteme akademickou čtvrthodinku a nějaké zcela nezaviněné prostoje při přepravě hromadnou dopravou, a také to že člověka občas o nějakou tu minutku mohou připravit různé nahodilé nečekané situace, tak už to může hodit docela slušné zpoždění. A teď si k tomu ještě připočtěte, že se člověk jednoduše může občas i nepatrně opozdit jen tak. Třeba bloumal v oblacích a vymýšlel rým na slovo medička, pak se rozkoukal a hele - ono už je o půl hodiny víc! Tím se dostáváme k tomu, že jsem se tak toršku zakecal, nebo co a nestihl jsem přijít na minule zmiňované čtení v rámci festivalu Pavlač. To bohužel znamená, že předchozí krví a potem vykoupený text o narozeninových oslavách zatím nikde veřejně nezazněl, což je škoda, jelikož se domnívám, že ohledně oslav narozenin přináší mnohá dosud veřejnosti skrytá fakta. I tak byla má opožděná návštěva festivalu Pavlač přínosná, protože jsem se tu setkal a ožral s Rebecou, Pozorovatelem a mnohými jinými písmáky i nepísmáky. Například jsem poznal několik dívek, což je mi vždy velmi milé, jelikož si velmi rád povídám s děvčaty. Myslím že to mám asi nějak biologicky podmíněné nebo co, ale líbí se mi co říkají a jak u toho klapou pusinkami. Většinou si pak nemohu vzpomenout co říkaly, ale jen že se mi to líbilo. Všechna ta děvčata potkaná na tomot festivalu studovala zajímavé obory, ale nejvíce mě dostala jistá certifikovaná inseminační technička (!), to jsem si totiž pro sebe docela tajně ale docela dlouze řekl: fjůůůů! Čemu nerozumí Pozorovatel a co strašného o něm vím  Pokusil jsem se některou ze zmiňovaných dívek přesvědčit o nutnosti zachování druhu homo sapiens a když se mi to nepodařilo, odebral jsem se spořádaně do restaurace U rotundy, což je taková hezká shoda okolností, jelikož čirou náhodou poblíž restaurace zcela neočekávaně stála právě rotunda. Vevnitř v té hospodě sedělo několik písmáků a to jsou vám takoví divní pabouci, škoda mluvit, poněvadž v jednom kuse vedou blbé řeči o literatuře, sexu a podobných zhovadilostech a u toho vypijí hrozně moc piva, což není zdravé, neboť by jim eventuelně mohlo ztvrdnout játro… Když jsem si o těch všech věcech také dosyta vypopovídal a vypil loajálně dost piva, dal mně Pozorovatel kontakt na jednu enviromentalistku, co jsem ji před časem potkal u jistého Jablkůma na takové literární spářce s policejním vyústěním, (o čemž tu vlastně vůbec nechci hovořit, neboť to bylo na hranici zákona a to je nelegální.) Pozorovatel je mně vůbec sympatický člověk a to zvláště tím, že nerozumí literatuře. Alespoň si myslím, že nemůže rozumnět literatuře, jelikož dělá redaktora na pismak.cz. Další důvodný argument, že literatuře nerozumí je ten, že se mu nelíbila moje sbírka Jede medička na sáňkách . A teď Vám ještě prozradím něco katastrofálního, co jsem se o tom Pozorovateli, (mno zkrátka šmírák je to, mno) dozvěděl později. Dozvěděl jsem se totiž strašnou zprávu, že všichni jeho kamarádi jsou písmáci! Je to hrozná představa, ale prý je to tak. On se zkrátka snad vůbec nestýká s normálními lidmi.Když se narodil napsali mu fixou na nohu číslo a na pismak.cz mu zaregistrovali nick „Pozorovatel“ Prostě děs. Něco o životním prostředí  Co se týče životního prostředí, napsal jsem ještě téhož večera enviromentalistce, že jsem taková osamělá duše a že bych nutně potřeboval jít na kafe s osobou ženského pohlaví, což jak doufám ona splňuje. Nevím, ale myslím že enviromentalismus se ke mně poměrně hodí. Vždycky jsem si hledal ženy podle jejich zaměření. Tak třeba medička chce být jednou psychiatrem, což mně imponovalo, jelikož by mně mohla dávat v budoucnu léky na hlavu.Jsem ostatně autorem teorie Školoskopu, která definuje jak se k sobě partnersky hodí různá profesní zaměření s přihlédnutím k vlivům všech škol, které člověk kdy studoval. ZDE si můžete přečíst jednu poměrně náročnou vědeckou rozpravu na toto téma. Vraťme se ale k enviromentalistce. Druhého dne mi napsala něco v tom smyslu, že ženské pohlaví skutečně má, což se mně po pravdě řečeno ulevilo, a že tedy ráda půjde rozptylovat mojí i její osamělost. Tak se stalo že jsme se následující dny věnovali rozptylování. Poslední víkend v hororovém hostelu Tedy domluvili jsme se až na následující týden a já ještě strávil víkend v Hostelu, což byl zřejmě na nějaký čas, ne-li navždy, můj poslední hostelový víkend, jelikož mě vyrazili a vezmou mně zasejc až v srpnu, ovšem chtějí abych trávil v hostelu všechny víkendy, což je maličko vyčerpávající. V hostelu se totiž pořád dějí ty různé divné věci jako je stříkání krve, násilí a podobně, jak jsem vám již jednou popisoval. Tento poslední víkend nebyl až tak tragický. Akorát v sobotu jsem nalezl před hostelem v pasáži chcíplou angličanku. Nehýbala se a byla zjevně mrtvá, neboli natáhla bačkory. Bylo mně trošku líto, že mám před podnikem na schodech mrtvolu, tak jsem ji provfackoval a ona se nakonec slitovala a probudila. Byla velice krásná a vůbec o sobě nevěděla. Ptal jsem se jí, jak se jmenuje, ale buď neměla chuť si povídat, nebo si nemohla vzpomenout. Když jsem ji vlekl po schodech, náhle do ní vjely zbytky životní energie a vyrazila do prvního poschodí k nějakému pokoji. Zdálo se, že v něm bydlí, ale jistotu jsem neměl a nechtěl jsem někomu činit to potěšení, že mu strčím do postele hezkou bezvládnou angličanku. Jsem totiž dost závistivý člověk. Při této příležitosti mě pochopitelně napadla varianta, že bych ji odvlekl k sobě do recepce, kde bych na ní mohl provést několik anatomických experimentů. Ostatně tři muži mi nezávisle na sobě potvrdili, že logické by bylo ji odvléci a zneuctít. Mažoretka, se kterou jsem onu věc také později letmo probral po chatu mi zase potvrdila mé nejisté tušení, že všichni čtyři jsme hrozný prasata. Jenže já jsem gentleman, tak jsem ji nezneuctil. Místo toho jsem jí prohledal tašku a nalezl doklady. Tak jsem mohl zjistit, že se jmenuje Emily a bydlí v úplně jiném pokoji, než před kterým právě usnula, ba i v docela jiném patře. S pomocí nějakého cizince jme ji tam odvlekli. Ráno se z ní vyklubala komunikativní bytost, která mi děkovala a mrkala u toho tak hezky očíčkama, že mně trochu zamrzelo, že jsem byl minulého večera gentleman. Druhého dne se v Hostelu neudálo takřka nic, když nepočítám tu postarší paní, co ječela že má v pokoji hmyz a musel jsem jí přestěhovat do jiné cimry, kam hmyz dosud nedoputoval. Ptala se mě zda to nejsou nějací paraziti a já si broučky znalecky prohlédl a s bohorovnou jistoutoz to kategoricky odmítl. V duchu jsem si ale říkal, že vypadají zrovinka jako nějací hnusní krvežízniví pijáci prolezlí všemi chorobami světa. Následující týden byl dost enviromentální a shrnu ho jen stručně, víceméně v bodech. : Středa - kavárna Obratník, pili jsme s enviromentalistkou pivo až do zavíračky a ještě nějaký čas po zavíračce k nelibosti obsluhy Čtvrtek – zašli jsme do divadla Radar, na představení spolku Ty-já-tr, kde hrál v hlavní roli dámského krejčího jeden kamarád jménem Jéčko. Enviromantalistka si to pořád nemohla zapamatovat a říkala mu Áčko. Po představení jsme pili pivo ve Vejtřasce a Jéčko (Áčko) se zeptal Enviromentalistky: „A čo ty, robíš medicínu?“ Potom jsme seděli se třemi homosexuály a povídali si o všem možném. Najednou, jak tak piju pivo, koukám a mám ruku na Enviromentalistčiném (uf, to je slovo!) stehně. Pak si dál povídáme a já se vsadil že zapálím pivní tácek pohledem. Náhodou jsem měl v tašce pohled a tak jsem vyhrál dvě piva. Pak jak se tak rozhlížím po okolí najednou koukám a zjišťuju, že mám jazyk v enviromentalistčiných ústech. Zkrátka, samá překvapení. Pátek – byl jsem sám jako kůl v plotě a meditoval jsem na téma „enviromentální medicína“ Sobota – Zašli jsme s Envirometalistkou na Mezi ploty. Poskakovali jsme sem a tam, nadchli jsme se fyzickým básnictvím a punkem a kdovíčím a drželi se za ruce. Přemýšlel jsem nad tím, že lidstvo je v ohrožení a měli bychom se konečně pokusit o zachování druhu. Vždyť už jsme se znali tak strašlivě dlouho a pořád k ničemu nedošlo! Pili jsme nealkoholické pivo a také jsem zjistil, že se nemůžu jít před enviromentalistkou vymočit, jelikož to je dost vulgární, tak jsem se musel jít vyčůrat, ačkoliv se mně chtělo zkrátka chcát jako sviňa. Jsem docela slušný člověk a za normálních okolností bych nebyl sprostý ani za pytel sraček. Neděle – Hostil jsem Enviromentalistku u mě doma a ona přinesla výborné jídlo a pak jsme si četli a povídali a všelicos a přez noc u mě spala, takže jsem jí měl možnost pře.. … mno jakože přesvědčit o nutnosti zachování druhu homo sapiens. Jenže ona najednou povídá, že se přece spolu nevyspíme, když se známe teprve čtyři dny! Byla to psychicky náročná noc. Ale nebojte se, v následujících dnech všchno dobře dopadlo, a lidstvo má ještě naději. Ale o tom až příště. Zatím můžete přemýšlet třeba nad tím jak vytřídit použitý kondom. Nejsem si totiž jist, jestli část patří do plastů zatímco zbytek na kompost, nebo zda ho zkrátka hodit do směsi. Ochrana je totiž důležitá. Myslím, ochrana životního prostředí. Předchozí zápis Následující zápis Nejnovější zápis Diskuse
|
Vaše rádyjo: MATOUCÍ ENCYKLOPEDIE PRO DĚTI
|
