-mail me-

AJCÍKJŮ:
254-685-907

počet přístupů:

počet přítomných:

-------------------

OBSAH
(od nejstaršího
po nejnovější)

5.4.2006 0:22, středa, Pravý čas začít psát blog

5.4.2006 19:23, středa, Rybí splín a splín z medičky

7.4.2006 14:56, pátek, čurbes

10.4.2006 18:44 pondělí, krvavý víkend

11.4.2006 23:32, úterý, Zvláštní večer a rozumná medička

16.4.2006 16:28, neděle, Etherická princezna

17.4.2006 9:42, velikonoční pondělí, mladá medička a fotka mažoretky

18.4.2006 0:56, pondělí, Medička je krásná a zdrhla mi rybička

21.4.2006 16:24, pátek, Klánovická třetinka za 25

24.4.2006 0:01:06, pondělí, Medička a její kosmonaut

26.4.2006 23:04 středa, Paní Fontánová, ostříhaná medička, svědomí a prázdno za dveřmi

27.4.2006 23:37, čtvrtek,Kosmonaut je Pražák jako Brno, Blbý Bořek, Virtuální realita a Co znamená Zuzanka

1.5.2006 9:44, pondělí, Náročný víkend (a taky náročné čtení)

4.5.2006 23:52, čtvrtek - živý a střízlivý Topol

8.5.2006 14:25, Úklid nebezpečného odpadu - Zrušená flétna - Poděkování Německu - Čáp, se kterým jsem tančil - A medička, která neleží v trávě

15.5.2006 2:55, pondělí (už), Co s Železným a co s televizí, Bořek stavitel komentuje mažoretku, a hádejte, s kým bych chtěl mlčet u řeky v hektickém světě

16.5.2006,úterý, 9:00 - 17:00 Narozeninové oslavy (pro Rebecu)

10.6.2006 12:12, sobota, Enviromentalistka

SAŠA JEDE - Díl I. - 19.7. 2006, středa Saša s prostřeďoložkou jedou na kebab (šou nemovitostí), první miny a reportáže, obětaví betonáři, hodní Ukrajinci, podezřelí Turci a deprimovaný Thom Yorke

SAŠA JEDE - Díl II. - 20. 7. 2006, čtvrtek Saša jede (dál)!, úvodní seminář o troskánštině, soutěž o nejtlustšího Alexandra, nejnapitější breberku a nejpřehřátější mozeg

SAŠA JEDE - Díl III. - 21. 7. - 23.7.2006 SAŠA pořád JEDE! Kdo toužil po sprše a kdo se jí nakonec dočkal, čí prdel poznala středověk a kdo má sexy kruhy, pot a oči... :-)

SAŠA JEDE - Díl IV. - 24.7. -28.7. Kam se poděl Saša Gr.?

30.7.2006 18:49, sobota Co visí na nebi, medička u ledu a žádné "ň" + zapomenuté "n" a co jsem dělal, že jsem nepsal

30.7.2006 23:17, sobota EnvironTabu, Pivko a flétna

pátek, 4. srpna 2006 23:54 Okénko pro Zoru Š.

22.8.2006 1:06 - (z pondělí na úterek) O pokrytectví, asistentkách a Enviromentálním konci, o troskách a veganství a co já vím, o čem všem

25.8.2006 0:46 (ze čtvrtka na pátek) Jak... autocenzura – Veganka a suchý zip - Jak Moučka přinesl domů květinu – Náboženství – A co na houbách

5.9.2006 2:16 (z pondělí na úterý) Poslední peníze a poslední polévka – Prales – Starý mládenec – Nejošklivější ženská bez šicího stroje a báseň na dobrou noc

17.9.2006 23:27 O obchodu s bílým masem, neschopný Saša Gr., kontakt s lidmi, respektive s mobilem, zvrtnuté jedno pivko a co nepadá z nebe

22.10.2006 - 04:39 Příběhy tisíce a jedné Sašovy noci

23:32 6.11.2006 pondělí Spánek a náročnost ohledně žen, Tryskofilm a nesvlečená Veganka, o cucání piva, tryskofilmu,o Dívce odjezdu a opakující se historii,o čtení, o mražené Medičce, sobech, nechtěných štěňatech, o troskách, bratrech, dětech a sklenících a... už dost! už nemůžu!

01:30 15.12 2006 už pátek - Asi odletím

3:35 - 15.1.2007 pondělí Malířka číslo 2 aneb buch! a mám ženckou - Dále pak o Vánocích, o Bivojovi a o nikdy nekončícím příběhu

Předchozí zápis Následující zápis Nejnovější zápis

30.7.2006 23:17, sobota EnvironTabu, Pivko a flétna

Environmentální tabu

Tak se mně zdá, že mně ta moje Environmentalistka má nějak prokouknutého. Dneska mě totiž pověděla, že jí stejně mám jenom na to zachovávání druhu. A mám prý štěstí, že ona chce také zachovávat druh a že nemá žádnou hrdost, jinak prý by mě už dávno odvrhla. To proto, že ona si zase někde něco přečetla o medičce a tak nějak jí to vrtá v té její zrzavé hlavičce. Tak Vám nevím, jestli by se děvčata vůbec měla učit číst, protože jeden nikdy neví k čemu to pak povede.
Náš vztah ještě Enviromentalistka dnes výstižně definovala jako „platonický, na čistě fyzické úrovni“ Je to každopádně vztah nezávazný, jelikož, kdyby jste byli pozorní, věděli by jste, že Environmentalistka prchne v září na rok do Holandska. Z toho plyne, že ji rok neuvidím a nebudu s ní pravděpodobně zachovávat ani druh ani nic podobného. Z tohoto důvodu, jelikož jsme lidé praktičtí a předvídaví, stanovili jsme si jasné datum našeho rozchodu na 4.září. Já mám rád ve věcech pořádek a pokud možno si věci budoucí pečlivě zaznamenávám do diáře. Je trochu blbé, že pak často zapomenu diář otevřít, takže jako bych záznam neučinil, ale to sem teď nepatří.
Jedná se tedy o takzvaný termínovaný vztah s řízeným rozchodem. Vím že je to smutné, ale je to tak. Koneckonců by tu stejně jednoho dne nastal problém s medičkou, jelikož dávám sice vysokou pravděpodobnost tomu, že se tato do mě zamiluje, nicméně pravděpodobnost, že by přistoupila na mnohoženství je přecijen o několik málo stupínků nižší. Protože jsem člověkem přímým a pravdomluvným a nikdy, ale opravdu nikdy nelžu, (no dobrá, teď jsem malinko zalhal), musel jsem zde tyto skutečnosti uvést, ale chci Vás poprosit, abychom je již nadále povoažovali, až do 4. září za TABU. Tolik k mému envirovztahu.

Nyní se poohlédněme trochu nazpět, jak jsem Vám slíbil v minulém příspěvku a poněkud se babrejme ve věcech uplynuvších. Prozatím to budiž Pivko a to ostatní ponechme zas napříště.

Pivko

Tak ponejprve to pivo, nebo jak říká můj kamrád Chip Pivko. Asi tomu nebudete věřit, ale v jistém blíže neurčném období přibližně snad kolem 18 let jsem býval téměř abstinentem. Chodíval jsem do - tehdy - jediného nočního podniku v Bystřici n.P (dnes jsou tam dva) „Fair Play“ neboli Férko a popíjel tam kávu a džus hledě na své ožírající se přátele. Měl jsem v těch časech jasno, jak v přístupu ke svým ledvinám, tak v mnoha jiných věcech, kterážto čistota myšlení se mi s přibývajícím věkem tak nějak vytrácí. A zkrátka jednoho večera to přišlo:
Charismatický Chip mi v podroušeném stavu povídá: „Dej si pivko, vole.“
„Pivko? A proč bych si ho měl dát?“ povídám zkoumavě se zvědavostí člověka duchovně Hledajícího.
„Protože je to dobrý“ řekl s jistotou a s jiskrou v oku Chip. Byl přesvědčivý. Tušil jsem, že za jeho argumentací je skryta hluboká – až transcendentální zkušenost, přesto jsem mu ještě položil mnoho otázek, než jsem si ono Pivko objednal.
Od těch dob jsme měli ještě nespočet rozhovorů o nutnosti dát si pivo a já se vyptával po důvodech a hovořil o rizicích a o ledvinách a játrech a Chip tak přesvědčivě otrávěně zíval až mě zcela otevřel moji abstinentskou mysl k novým obzorům. Byl tehdy, nutno přiznat v tomto směru můj GURU. Postupem času mi stačilo méně a méně času k tomu, abych se nechal myšlenkou na onen božský nápoj zlákat.
Nakonec už docházelo i k superkrátkým rozhovorům tohoto typu:
Chip: „Dáme Pivko?“
Saša Gr.: „Chipe, když ty umíš člověka tak přesvědčit!“
Chipovi zkrátka vděčím za mnoho šťastných a duchovně povznášejících chvil, které jsem s ním i bez něj později prožil díky Pivku. Činím tak dodnes a to je vše co jsem chtěl o pivu říci, jelikož tu rohodně nechci propagovat nějakou toxikománii. Každý by měl v pití piva nalézt svou míru a ostatně i zvracet by se mělo tak nějak inteligentně a s grácií.

Když už o tom mluvím, nemohu smlčet ještě tu věc s tím, jak jsem jednou poblil Chipovi byt. Taková malá nehoda se zkrátka někdy stane. Zrovna ten den jej navštívila jeho maminka. Mno, lidi, prokristapána, to byla jen taková smutná náhoda, mno. A zasloužil si to, jelikož to bylo asi jen týden po té, co jsme jeho tuhé nežvýkatelné a podnapilé a zemdlené tělo tahali z ledové Svratky a rozmrazovali u ohně, jak jsem tu již před časem zmiňoval v příspěvku na téma narozeninové oslavy.

Kouzelné pivko a flétna

Nutno tedy přiznat, že pod vlivem pivním, člověk sice zažívá otevření mysli skrze brány času a prostoru, na druhou stranu může přivolat i trochu nečekané situace. Ja jsem kupříkladu tuhle byl poprvé v životě v kolejišti metra. To bylo tak, že jsem se vracel z noční pochůzky po karlínských nonstopech. Vskutku pěkná poznávací trasa absolvovaná v počátcích mého vztahu s Environmentalistkou. Nonstopy v Karlíně se vyznačují tím, že jsou poněkud divné, obsluhují tam divní lidé a v televizi tam pouštějí divné věci jako třeba film, kde pořád v jednom kuse někdo někoho znásilňuje a ta paní u toho tak řve, že si člověk nemůže ani povídat s Environmentalistkou, ale musí pít jedno pivo za druhým. To se pak může klidně stát, že jede člověk domů posledním metrem a jak tak na něj čeká, úplně nezaviněně mu spadne do kolejiště flétna.
Jak asi víte, začal jsem se učit na flétnu, abych mohl dout medičce pod okny převelečený za trubadůra, či trabanta, či jak se tomu nadává. Jenže medička frčí do Finska a já si už hraju jen tak pro sebe. Co mě ostatně zbývá; Zkoušel jsem hrát i pro ostatní, ale většinou se po chvilce ukázalo, že všichni zrovna někam spěchají a já zůstal na své umění sám.
Environmentalistka byla tak laskava a zapůjčila mně svoji flétnu z školních let, jelikož ta moje předchozí za 15 Kč značně připomínala perforovanou trubku od záchodu.
V tom byl ten svízel. Člověk se zkrátka někdy v životě musí rozhodnout mezi rizikem smrti nebo ztrátou dobré flétny. Vybral jsem si riziko smrti a vrhnul se pro ni do kolejiště. Sebral jsem flétnu a podíval se do hlubokého tunelu. Náhle jako bych se vracel v čase zpět celou dráhou života. Znovu jsem šel s medičkou na procházku modřanskými lesy. Znovu jsem se učil pít pivo. Znovu jsem prožíval první zachovávání druhu homo sapiens a první infekci močových cest. Znovu jsem ztrácel klíče, zapomínal cvičky a odstraňoval závorky. Znovu jsem se dral tunelem na svět. Znovu jsem byl prenatální, až praští.
To vše člověk může zažít díky flétně v kolejišti a pár litrům pivka.

Předchozí zápis Následující zápis Nejnovější zápis

Diskuse