-mail me-

AJCÍKJŮ:
254-685-907

počet přístupů:

počet přítomných:

-------------------

OBSAH
(od nejstaršího
po nejnovější)

5.4.2006 0:22, středa, Pravý čas začít psát blog

5.4.2006 19:23, středa, Rybí splín a splín z medičky

7.4.2006 14:56, pátek, čurbes

10.4.2006 18:44 pondělí, krvavý víkend

11.4.2006 23:32, úterý, Zvláštní večer a rozumná medička

16.4.2006 16:28, neděle, Etherická princezna

17.4.2006 9:42, velikonoční pondělí, mladá medička a fotka mažoretky

18.4.2006 0:56, pondělí, Medička je krásná a zdrhla mi rybička

21.4.2006 16:24, pátek, Klánovická třetinka za 25

24.4.2006 0:01:06, pondělí, Medička a její kosmonaut

26.4.2006 23:04 středa, Paní Fontánová, ostříhaná medička, svědomí a prázdno za dveřmi

27.4.2006 23:37, čtvrtek,Kosmonaut je Pražák jako Brno, Blbý Bořek, Virtuální realita a Co znamená Zuzanka

1.5.2006 9:44, pondělí, Náročný víkend (a taky náročné čtení)

4.5.2006 23:52, čtvrtek - živý a střízlivý Topol

8.5.2006 14:25, Úklid nebezpečného odpadu - Zrušená flétna - Poděkování Německu - Čáp, se kterým jsem tančil - A medička, která neleží v trávě

15.5.2006 2:55, pondělí (už), Co s Železným a co s televizí, Bořek stavitel komentuje mažoretku, a hádejte, s kým bych chtěl mlčet u řeky v hektickém světě

16.5.2006,úterý, 9:00 - 17:00 Narozeninové oslavy (pro Rebecu)

10.6.2006 12:12, sobota, Enviromentalistka

SAŠA JEDE - Díl I. - 19.7. 2006, středa Saša s prostřeďoložkou jedou na kebab (šou nemovitostí), první miny a reportáže, obětaví betonáři, hodní Ukrajinci, podezřelí Turci a deprimovaný Thom Yorke

SAŠA JEDE - Díl II. - 20. 7. 2006, čtvrtek Saša jede (dál)!, úvodní seminář o troskánštině, soutěž o nejtlustšího Alexandra, nejnapitější breberku a nejpřehřátější mozeg

SAŠA JEDE - Díl III. - 21. 7. - 23.7.2006 SAŠA pořád JEDE! Kdo toužil po sprše a kdo se jí nakonec dočkal, čí prdel poznala středověk a kdo má sexy kruhy, pot a oči... :-)

SAŠA JEDE - Díl IV. - 24.7. -28.7. Kam se poděl Saša Gr.?

30.7.2006 18:49, sobota Co visí na nebi, medička u ledu a žádné "ň" + zapomenuté "n" a co jsem dělal, že jsem nepsal

30.7.2006 23:17, sobota EnvironTabu, Pivko a flétna

pátek, 4. srpna 2006 23:54 Okénko pro Zoru Š.

22.8.2006 1:06 - (z pondělí na úterek) O pokrytectví, asistentkách a Enviromentálním konci, o troskách a veganství a co já vím, o čem všem

25.8.2006 0:46 (ze čtvrtka na pátek) Jak... autocenzura – Veganka a suchý zip - Jak Moučka přinesl domů květinu – Náboženství – A co na houbách

5.9.2006 2:16 (z pondělí na úterý) Poslední peníze a poslední polévka – Prales – Starý mládenec – Nejošklivější ženská bez šicího stroje a báseň na dobrou noc

17.9.2006 23:27 O obchodu s bílým masem, neschopný Saša Gr., kontakt s lidmi, respektive s mobilem, zvrtnuté jedno pivko a co nepadá z nebe

22.10.2006 - 04:39 Příběhy tisíce a jedné Sašovy noci

23:32 6.11.2006 pondělí Spánek a náročnost ohledně žen, Tryskofilm a nesvlečená Veganka, o cucání piva, tryskofilmu,o Dívce odjezdu a opakující se historii,o čtení, o mražené Medičce, sobech, nechtěných štěňatech, o troskách, bratrech, dětech a sklenících a... už dost! už nemůžu!

01:30 15.12 2006 už pátek - Asi odletím

3:35 - 15.1.2007 pondělí Malířka číslo 2 aneb buch! a mám ženckou - Dále pak o Vánocích, o Bivojovi a o nikdy nekončícím příběhu

Předchozí zápis Následující zápis Nejnovější zápis

pátek, 4. srpna 2006 23:54 - Okénko pro Zoru Š.

Tak tenhle název vymyslela Environmentalistka. A řekla mně, ať sem napíšu nějaké hrozné prasárny, aby měla Zorka radost.
Ona mně totiž Zorka tudle napsala něco hrozného:

Cau,Saso,
tak jsem si precetla tvuj blog, vyhladovela po ctivych popiscich zachovavani druhu...a nic!
Tos me teda zklamal! Koukej sebrat ze zeme ten denicek! ZS

Zklamat Zorku Šimůnkovou, te je tedy na pováženou. Ještě ke všemu, když je vyhladovělá! A tak chtě nechtě přistoupím k popisům zmiňovaných procedůr. Jenže, jestli o tom nevíte, jsem převelice hodně moc slušný, takže budu galantní.
Také chci ještě předeslat něco smutného. Nenapíšu Vám nic, nebo skoro nic o tom co jsem na různých akcích v posledních dvou měsících zažil, jelikož jsem se rozhodl, že by to bylo vyčerpávající vyprávění.

Malá vsuvka o přeletech přez živý plot a nevlídné kofole

Snad bych vám jen mohl prozradit, že jsem na Olešenka Open Air konal pod magickým vlivem Pivka několik přeletů přez živý plot, jelikož mně vždycky alkohol dodá ohromné pohybové nadání, až se mně přihodilo, že jsem očekával na druhé straně rovinu a ona se tam zčista jasna objevila nakloněná rovina. Tím se stalo, že i můj pohled na svět se na nějakou chvíli zešikmil. Navíc jsem v sobě měl mnoho toxického alkoholu a také se mně nějakým nedopatřením octl na chvíli kotník úplně jinde, než jsem uvyklý jej běžně vídat, což poněkud strašně bolelo. Musím zde informovat veřejnost, že vůbec nejhorší co se mně může stát, když sebou fláknu o zem, vyvrknu si kotník a je mně blbě z chlastu, je napít se na to ještě kofoly. Kofola je totiž zabiják. Rozrpoudí krev a vyburcuje orgány k poplašné akci. Tak na to, prosím pozor, protože tohle Environmentalistka bohužel nevěděla a spatříc mě zeleného a zešikmeného na nakloněné rovině (právě jsem prováděl hluboké mentální samoléčebné cvičení, což se mohlo nezasvěcenému pozorovateli jevit jako umírání) přinesla mě několik doušků toho temného nápoje. Po pravdě, v tom stavu bych býval vypil s důvěrou i vyjetý olej a tak, abych to zkrátil – trošku jsem potom malinko blinkal. Ale opravdu, na každém místě jen trošičku. Také se mně z celé té záležitosti nějak roztrhly nové kahloty, ale to nevadí, neboť jsem s nimi o pár týdnů později během dobrodružné cesty do Francie sjel po zadku holou - věřte nebo ne - skálu, což způsobilo, že se ta jedna malá dirka z Olešenka open air úplně ztratila.

Druhá malá, ale fakticky nutná vsuvka - o Literární Vysočině

Ještě zde musím, prostě mi to nedá, uvést alespoň stručný report z festivalu Literární Vysočina, jelikož se mně tam přihodila ukrutná záležitost, poněvadž jsem tam vyhrál třetí místo za ukázky ze zbírky Jede medička na sáňkách. Nevím, jak se to mohlo stát, ale osobně si myslím, že literáti v porotě zkrátka nemívají obvykle příliš matematického nadání, takže mohli snadno zaměnit trojku za jedničku. To nevadí, snad se do budoucna polepšejí. Také jsem se na Vysočině blížeji seznámil s největším českým básníkem jménem Radek Lehkoživ, který měří téměř dva metry. Když si člověk vezme štafle, tak si s ním případně může o lecčems zajímavém popovídat.
Vůbec to byl festival velmi nabitý důležitými událosmi. Tak třeba jsem vypil mnohé pivo s brněnským básníkem Petrem Moučkou a myslím, že to je skutečně dobrý básník, protože hodně vydrží. Mimochodem mně vyprávěl, jak jednou přinesl ženě květinu, což vám musím někdy převyprávět, ale ne teď. (Zora je vyhladovělá, nezapomeňte na to!) V Chtěboři, kde se festival pravidelně koná je ještě jedna zajímavá věc a to je Petr Musílek, což je takový strašně úžasný básník, protože on má pořád na balkoně nějaké víno, takže je to milý člověk. Také na festival přijelo spousta básníků ze Slovenska, což jsou krásní lidé, neboť mluvějí slovensky jako medička. Říkají třeba atrament místo inkoust, zkrátka Tataři, mno. A vůbec nejdůležitější, ce se na onom festivalu stalo, bylo, že jsem v jedné hospodě postavil největší věž z pivních tácků v historii Literární Vysočiny. Petr Moučka tam objednal snad celé hospodě panáky a já je pak všechny musel vypít, což bylo drastické. Vůči ledvinám je to netaktní. Ještě bych Vám měl vyprávět o cestě stopem do Francie, ale to je dlouhý příběh a dnešní večer se krátí, tak jindy.
Ale teď už honem k té Zoře.

Okénko pro Zoru Š., ale teď už fakt!!

Přemýšlím nad termínem „citlivé popisky zachovávání druhu“ S citlivostí tedy problém nemám, co se těchto záležitostí týče, jen někdy nevím z které strany začít. Zorka by asi měla vědět, že se zachováním druhu homo sapiens je to těžké. V neprospěch totiž působějí mnohé faktory. Tak třeba taková antikoncepce. To je podle mého nehumánní. Mylím takové ty pánské konfekční doplňky. Jeden můj starý dobrý známý (no on je prostě dobrý známý a navíc je bohužel starý) ten říká, že je to jako lízat smetanu přes igelit. To jsem nezkoušel, ale mohu to jinak dosvědčit. Tahle móda se nám bohužel poněkud rozmohla. Přitom jsem slyšel, že na jeden pár v Evropě připadá jedno celé a sedmdesát pět desetin dítěte. To je hrozně málo. A proč právě to druhé dítě se, chudák, nemůže narodit celé? To je holá nespravedlnost!
Osobně si myslím, že bych měl být realista a mít dítě s Japonkou, protože žlutá rasa má budoucnost. Jsou dobří v elektornice, mají mluvící záchody a také u nich žijí asijští tygři, kteří hýbou ekonomikou. Navíc jsem se díval na internet a viděl jsem, co se týče Japonek, mnohá zpřesňující fakta. Internet je ovšem zrádná věc, takže se mně pak zaviroval počítač.
Vraťme se ale na chvilku nohama na zem. Je jasné, že moje děti budu mít s medičkou. Dneska se mně o ní zase zdálo, tak si myslím, že je to dobrá partie, jelikož byla ve snu velmi sympatická. Vím ale, že než medička přiběhne s prosíkem o svatbu a kvalitní genetický materiál, může uplynout ještě hodně vody. Taky se nám do toho trochu plete ten kosmonaut, nebo bůhví kdo, pokud si ještě vzpomínáte. Z těchto příčin jsem se dočasně (do 4.září) blíže obeznámil s Environmentalistkou. Já tedy nevím, na jaké prasárny ta Šimůnková pořád myslí, ale je jasné, že spolu jenom tak celé dny nesedíme u televize. Občas si lehneme a potom probíhá takzvaná muchláž. Muchláž, to není nějaká laciná hovadina, ale umělecká technika, kterou vymyslel básník a výtvarník Jiří Kolář. My jsme tu techniku adaptovali a vytvořili její pohybovou parafrázi. Každopádně je to poetické. Ona ale pro jistotu bere prášky.
Doufám že to bylo vyčepávající, jelikož už jsem vyčerpaný.

Předchozí zápis Následující zápis Nejnovější zápis

Diskuse