-mail me-

AJCÍKJŮ:
254-685-907

počet přístupů:

počet přítomných:

-------------------

OBSAH
(od nejstaršího
po nejnovější)

5.4.2006 0:22, středa, Pravý čas začít psát blog

5.4.2006 19:23, středa, Rybí splín a splín z medičky

7.4.2006 14:56, pátek, čurbes

10.4.2006 18:44 pondělí, krvavý víkend

11.4.2006 23:32, úterý, Zvláštní večer a rozumná medička

16.4.2006 16:28, neděle, Etherická princezna

17.4.2006 9:42, velikonoční pondělí, mladá medička a fotka mažoretky

18.4.2006 0:56, pondělí, Medička je krásná a zdrhla mi rybička

21.4.2006 16:24, pátek, Klánovická třetinka za 25

24.4.2006 0:01:06, pondělí, Medička a její kosmonaut

26.4.2006 23:04 středa, Paní Fontánová, ostříhaná medička, svědomí a prázdno za dveřmi

27.4.2006 23:37, čtvrtek,Kosmonaut je Pražák jako Brno, Blbý Bořek, Virtuální realita a Co znamená Zuzanka

1.5.2006 9:44, pondělí, Náročný víkend (a taky náročné čtení)

4.5.2006 23:52, čtvrtek - živý a střízlivý Topol

8.5.2006 14:25, Úklid nebezpečného odpadu - Zrušená flétna - Poděkování Německu - Čáp, se kterým jsem tančil - A medička, která neleží v trávě

15.5.2006 2:55, pondělí (už), Co s Železným a co s televizí, Bořek stavitel komentuje mažoretku, a hádejte, s kým bych chtěl mlčet u řeky v hektickém světě

16.5.2006,úterý, 9:00 - 17:00 Narozeninové oslavy (pro Rebecu)

10.6.2006 12:12, sobota, Enviromentalistka

SAŠA JEDE - Díl I. - 19.7. 2006, středa Saša s prostřeďoložkou jedou na kebab (šou nemovitostí), první miny a reportáže, obětaví betonáři, hodní Ukrajinci, podezřelí Turci a deprimovaný Thom Yorke

SAŠA JEDE - Díl II. - 20. 7. 2006, čtvrtek Saša jede (dál)!, úvodní seminář o troskánštině, soutěž o nejtlustšího Alexandra, nejnapitější breberku a nejpřehřátější mozeg

SAŠA JEDE - Díl III. - 21. 7. - 23.7.2006 SAŠA pořád JEDE! Kdo toužil po sprše a kdo se jí nakonec dočkal, čí prdel poznala středověk a kdo má sexy kruhy, pot a oči... :-)

SAŠA JEDE - Díl IV. - 24.7. -28.7. Kam se poděl Saša Gr.?

30.7.2006 18:49, sobota Co visí na nebi, medička u ledu a žádné "ň" + zapomenuté "n" a co jsem dělal, že jsem nepsal

30.7.2006 23:17, sobota EnvironTabu, Pivko a flétna

pátek, 4. srpna 2006 23:54 Okénko pro Zoru Š.

22.8.2006 1:06 - (z pondělí na úterek) O pokrytectví, asistentkách a Enviromentálním konci, o troskách a veganství a co já vím, o čem všem

25.8.2006 0:46 (ze čtvrtka na pátek) Jak... autocenzura – Veganka a suchý zip - Jak Moučka přinesl domů květinu – Náboženství – A co na houbách

5.9.2006 2:16 (z pondělí na úterý) Poslední peníze a poslední polévka – Prales – Starý mládenec – Nejošklivější ženská bez šicího stroje a báseň na dobrou noc

17.9.2006 23:27 O obchodu s bílým masem, neschopný Saša Gr., kontakt s lidmi, respektive s mobilem, zvrtnuté jedno pivko a co nepadá z nebe

22.10.2006 - 04:39 Příběhy tisíce a jedné Sašovy noci

23:32 6.11.2006 pondělí Spánek a náročnost ohledně žen, Tryskofilm a nesvlečená Veganka, o cucání piva, tryskofilmu,o Dívce odjezdu a opakující se historii,o čtení, o mražené Medičce, sobech, nechtěných štěňatech, o troskách, bratrech, dětech a sklenících a... už dost! už nemůžu!

01:30 15.12 2006 už pátek - Asi odletím

3:35 - 15.1.2007 pondělí Malířka číslo 2 aneb buch! a mám ženckou - Dále pak o Vánocích, o Bivojovi a o nikdy nekončícím příběhu

Předchozí zápis Následující zápis Nejnovější zápis

22.8.2006 1:06 - (z pondělí na úterek) – O pokrytectví, asistentkách a Enviromentálním konci, o troskách a veganství a co já vím, o čem všem

O pokrytectví

Pokrytectví je smutná věc. Je třeba hloupé být s někým jenom kvůli tomu, že jste se dohodli že spolu budete do 4.září a přitom už pomýšlet na časy budoucí. To by slušný člověk možná neudělal. Mě se to ale bohužel stalo. Zkrátka a dobře, byl jsem Vám nedávno na takovém bohulibém pobytu s několika lidmi na vozíku. To jsou takoví lidé, kteří když někam spěchají, tak jsem z toho vždycky hrozně udýchaný. A tihle vozíčkáři měli každý jednoho asistenta, nebo – a to je závažná informace – asistentku, což dohromady tvořilo spoustu krásných asistentek (a pár nedůležitých asistentů). Nějak se mně tam neočekávaně přihodilo, že jsem po těch asistentkách jaksi pokukoval a pocítil jsem zvláštní tlak. Tedy nikoliv tam, co myslíte, (nebo nejen tam) ale jakousi tíž na srdci, nebo co, jelikož jsem si v duchu říkal, že - co když tady někde drandí s vozíkem ta dotyčná, která se mnou jednou porodí deset malých černoušků? Teď se asi divíte, protože si třeba říkáte: Jakpak to? Copak to nebude medička?...
Ale no jo, furt! Lidi! A to Vás ještě nenapadlo, že jsem se třeba s tou medičkou zkrátka a dobře mohl maličko, mno, ...splést? No nic.
Jenže ona tu jaksi stále ve vzduchu visela ta Environmentalistka, se kterou jsem jaksi v ten moment ještě pořád tak trochu chodil. (Povšimněte si času minulého) Ona je to taková krásná a moc hodná osoba, ta Environmentalistka, jenže jsme oba od počátku věděli, že spolu asi nebudeme mít deset černoušků. Tedy alespoň já jsem to věděl a ona to minimálně akceptovala, což bylo příjemné, neboť jsme si díky tomu spolu nezatíženě užili spoustu srandy i pohody a vůbec věcí, až hanba povídat. (Slíbil jsem jí, že tenhle příspěvek moc nerozmáznu, tak doufám, že se do toho nějak nezapletu) Ale zkrátka nebylo tam něco, co kdysi medička, když mě slušnou formou psala, že na mě háže bobek, nazvala “TOO”
To TOO tam prostě nebylo a mě s křížkem po funuse napadá, že by člověk vůbec neměl rozjíždět takovéhle neperspektivní projekty. Po bitvě jsem totiž vždycky generál.
Navíc jsem kupříkladu četl v jedné knížečce, (musela to být nějaká novinka, neb tam bylo na obale napsáno Nový zákon) že by člověk měl mít teoreticky jenom jednu ženskou. Moc to nechápu, ale tak nějak to tam bylo napsané. A taky tam stálo, že si mám vydloubnout oko, když mě svádí a useknout ruku. To mě připadá trochu přehnané, jelikož už bych byl dneska několikanásobný slepec bez oudů, ale ten chlapík, co to tvrdil, měl jinak každopádně věci dost v hlavě srovnané, narozdíl ode mne.
Jenže dyk já taky nepotřebuju hned deset ženských najednou. Jedna by pro začátek stačila, jenže jsem hrozně náročná osoba.
Tento zápisníček je, mimo jiné, ale vlastně především, jakousi malou historií mých neúspěchů na poli milostném. Je to trochu divné, neb Vám za nedlouho musím prozradit cosi o zámku v Duchcově. Teď tedy ovšem sem na rovinu vepišme, že jsem to s Environmentalistkou po příjezdu z onoho pobytu všechno tak trochu rozebral a ona to náležitě zvážila, načež mně zcela oprávněně věnovala fotbalistickou obuv neboli kopačky. Přijal jsem to statečně a začal si vyměňovat smsky s jednou roztomilou Vegankou.


Fyzioterapeutka

Na okraj zde uvádím, že jsem během pobytu zaregistroval neboli zmerčil jednu velmi sympatickou osobu. Byla poměrně moc hezká a byla to navíc budoucí Fyzioterapeutka. Asi víte, že se jsem se ve vztahu k ženám posud hodně orientoval na zdravotnictví (psycholožka, medička) tak mě zkrátka tato osoba upoutala. Nějaký čas jsem jí oťukával, až jsem se jí vcelku jednoznačně zeptal, jestli by se mnou po čtvrtém září nechtěla něco mít. Třebas, co se týče zachování druhu homo sapiens, a tak podobně. (Jsem totiž poctivý člověk a tak jsem se držel smluveného termínu.) Když tak nad tím přemýšlím, mohl bych si mnohé věci ve vlastním zájmu nechávat pro sebe, ovšem uvědomme si, že tento deníček píši jako svůj odkaz světové literatuře a z těchto příčin nemohu smlčet ničeho v zájmu autenticity a hluboké výpovědní hodnoty tohoto díla.
Už ani nevím, co jsem Fyzioterapeutce všechno nabulíkoval, ale také jsem jí, myslím, prozradil něco o 10 malých černoušcích a ostatně ten termín “od 4.září” nejspíš nebyla až tak úplně šťastná formulace. Třeba to na ní bylo trochu moc přímočaré. Nejprve na mou poměrně jasnou otázku odpověděla jaksi vyhýbavě, že se nemůže tak úplně vyznat sama v sobě, což mně nepřekvapilo, poněvadž to považuji za základní ženskou vlastnost. Potom mi ale po dalším naléhání (tedy rozumějte, ne že bych si na ni lehal, to ne!) svěřila, že by se mnou nechtěla nic mít nejen od 4. září, ale jaksi od Nikdy. Teoreticky bychom si mohli myslet, že jsem se jí třeba nelíbil, nebo něco podobného, ale to je - vzhledem k jedné záležitosti týkající se jistého zámku v Duchcově - velmi nepravděpodobné. (Později vysvětlím) Byl jsem nakonec rád, že jsem se od ní dozvěděl rozumnou odpověď dříve, než mohly hormony zcela anektovat můj bezbranný mozek.
Věc jsme probrali za velmi hluboké noci přetékající do časného rána. Druhý den vyšlo na nebi velmi hezké sluníčko. Takové žluté.


Veganka

Zdálo se mně onoho rána, že to tak asi má být, že by člověk měl počkat do 4. září a nechat se překvapit, co ho čeká a koneckonců, že hledání ženy, s níž chci mít 10 malých černoušků (připouštím i jedenáct, nejsa v tomto směru byrokrat) je natolik náročné, že bych jej mohl přenechat kupříkladu koňovi, jak se tak nějak říkává.
Abych nemarnil čas, povídal jsem si na čistě vědecké bázi s jednou (už výše zmíněnou) Vegankou, kterážto mě byla milá tím, že byla nejen hezká, až by se dalo říci moc pěkná, ale nečekaně i inteligentní. Tuto dívku jsem (snad trochu nespravedlivě) ze svého konkurzu na rodičku černoušků zprvu vyloučil, anžto se mě zdálo, že se kolem ní nějak moc motají dva bratři. Byli to bratři s takovým divným a hrozným příjmením, že když ho správně vyslovíte, tak to zní, jako když někde z vámi bečí ovce. Nemám moc rád lézt někomu do zelí (a to si prosím vůbec nijak nespojujte s mým občanským příjmením “Králík”) a tak jsem s Vegankou vedl hovor na úrovni čistě vědecké a řekněme asexuální. Překvapila mě ovšem svým bystrým úsudkem a vtipem natolik, že jsem ji pak po odjezdu nějak nemohl vytřepat z  hlavy. Kupříkladu jsem se sprchoval a natekla mně voda do uší. Tak jsem si stoupl na jednu nohu a počal poskakovat s nakloněnou palicí. Voda po chvíli zmoudřela a z ucha vytekla. Veganka mně ovšem v hlavě zůstala. Tak jsem si s ní začal psát smsky.


O zámku v Duchcově

Teď Vám to konečně prozradím. V Duchcově na zámku mají židli, či snad křeslo (již se přesně nepamatuji), na kterém prý s oblibou sedával Casanova. To byl takový pán, co si ne a ne vydloubnout oko nebo useknout ruku. Kolem toho křesla mají provázek, aby k němu nikdo nelezl a nešmátral na něj a tak podobně. Pak Vám ale najednou řeknou, co se proslýchá. Proslýchá se totiž, že kdo si na křeslo sedne, tomu žádná žena neodolá. Já tam byl, když mě bylo asi šest a mému bratru přibližně sedm a jelikož jsme byli nižší než provázek, tak jsme si na to křeslo sedli. Našemu otci se to tehdy nějak nelíbilo, neboť zřejmě nepochopil, jaký vklad do života jsme tím tenkrát získali.
Co se týče mého bratra, ten se před určitým časem oženil a tím pro něj (teoreticky) ono křeslo přestalo mít význam. Já ale nadále požívám tajemných výhod onoho magického jevu. Žádná žena mi zkrátka neodolá. Pakliže víme nyní již tato fakta s jistotou, musíme se ptát, co je v nepořádku s kupříkladu s Medičkou či Fyzioterapeutkou, že je zdánlivě síla křesla nechává chladnými? Našel jsem na to posud jedinou uspokojivou odpověď: V mýtu o křesle se hovoří v čase budoucím. “..., tomu žádná žena neodolá.” Znamená to tedy, že ony dívky sice prozatím odolávají, ale do budoucna je síla Casanovovy sesle přemůže a ony mi neodolají. Chci tu ovšem vyjádřit domněnku, že by člověk také mohl čekat celou věčnost, než se tak stane.
Mimoto. - Třebas u Medičky, jsem si sice jaksi intuitivně jist, že bude nádhernou bytostí i ve stáří, čili že bude krásnou babičkou, ovšem nemohu už setrvávat v takové jistotě, že v tu dobu budu ještě ochoten, ba i schopen zachovávat s ní druh homo sapiens. Ponechejme tedy zdravotnictví svému osudu a dopisujme si s Vegankou. Ona je Vám taková vtipná, že to člověka někdy stojí dost pěněz, ty smsky.


Něco málo o troskách

Měl bych zde pro úplnost uvést, že jsem se po rozchodu s Environmentalistkou setkal s troskami. O troskách by šlo sepsat mnohé. Dnes však budu stručný. Trosky jsou celkem tři. (Pokud bychom připočetli moji Ofci, která se občas chová jako schizofrenik a od dětství pajdá, tak jsme tři a půl trosky) Patřím mezi ně i já. Formaci Trosky jsme založili jakožto osoby, které nemají uspokojivě vyřešeny své partnerské vztahy a z toho jsme právě hrozné trosky. Dvě trosky jsou muži a jedna troska je žena. Jednou za čas se spolu setkáme na nějakém místě v ČR, abychom si poplakali nad tím, jaké jsme trosky. Teď jsme se kupříkladu sešli v Brně. Tam jsem v bytě jedné trosky rozbil plastovou židli, ačkoliv jsem se na ní vůbec nehoupal. No fakt! Asi únava materiálu či co. Také jsme s jednou troskou konali hudební performance v nočních ulicích Brna. Spočívalo to v mlácení na bubínek a dutí na flétnu. (Budiž tisíckrát pochválena Environmentalistka, že mě ji po rozchodu věnovala) Jo a hrál jsem poprvé v životě s jednou troskou petang. Trošku se to může plést se slovem petting, ale prosím vás nepleťte to, tohle se týká čistě a jenom koulí. Potom jsme jeli na hrad Pernštejn. To je takový pěkný barák kousek od místa, kde jsem byl porozen. Také se s troskami společně možná odstěhujeme do Švédska.To mě ovšem připadá těžko proveditelné, jelikož bychom spolu asi nedokázali žít pod jednou střechou. Tak například jedna troska je pořádná, z čehož plyne, že jsou mezi námi co do soužití nepřekonatelné rozdíly. Museli bychom si také opatřit nějaké bytelné židle. Chci tu ale zmínit to podstatné. My se asi totiž všichni tři máme rádi. Prostě se milujeme. Není v tom ovšem nic fyzického, tedy pokud se týče mužské trosky, tak to mohu s jistotou vyloučit. Je to taková trosčí láska, chápejte.


Jsem už maličko znaven, tak jen stručně o vlasech

Zatímco trosky se ještě vrátily do Brna, já se s Ofcí z Pernštejna vydal do svého rodného Zaprděného městečka. Měl sem se tu setkat s jednou Malířkou, ale zrovna se s někým rozešla a neměla náladu. Tak jsem se alespoň zastavil za SubWayem, což je takový kamarád, co žije s kadeřnicí. To by ovšem nevadilo, jenže ona mě ustříhla vlasy! Já jsem do poslední chvíle nevěděl jistě, zda se chci nechat ostříhat a jak tak sedím na židli a mám na sobě takovou tu holičskou přikrývku, najednou slyším šmik! a bylo to. Teď mám alespoň lehčejší hlavu. V Zaprděném městečku jsem se přivítal s rodinou a oddával se krásám Vysočiny. Následně jsme s Ofcí vyrazili ku Praze.





O psí reinkarnaci a alergii

V Praze na Hlavním nádraží uprostřed haly se moje Ofce vykakala. Tak nevím, co ona si vlastně o tom našem hlavním městě myslí. Sdělil jsem to smskou Vegance, poněvadž si takovou věc přeci nemohu nechat pro sebe, a ta mě zase svěřila, že její pes s oblibou kálí u kasin. Vyjádřil jsem tedy domněnku, že její pes byl v minulém životě patologický hráč. Její pes je, chudák, navíc ještě zvláštní tím, že jako jeden z mála na světě má alergii na psí srst. (Nebo něco takového, myslím.) Je to opravdu smutné, poněvadž je to hezké psisko.

A ještě o veganství a jdu spát

Je to hrozné, ale, ačkoliv na to vůbec nejsem adaptován, jdu zítra po nějakém čase opět do práce. To je nehumánní, jelikož bych raději seděl u počítače a ťukal do něj moudré řeči. To nevadí, nepalčte, nějak se s tím již vyrovnám. Než usnu nad klávesnicí, povím Vám něco o veganství, protože jsem to slíbil Vegance a to je Vám taková roztomilá osůbka, mno, taková drobná a hezká s veselýma očkama, zkrátka, slíbil jsem to, a hotovo.
Začněme vegetariánstvím. Je zajímavé, že natrefuji neustále všude na samé vegetariány. Tak třeba Cukrářka, co jsem s ní šest let žil, byla vegetariánka, ale ta to měla, myslím, z toho, že prostě jedla raději sladkosti než maso. (Nevím jakto, ale nebylo to na ní naštěstí vidět) Také v práci jsou kolem mne téměř samí vegoši a také Medička je vegoška a různí kamarádi a tak. Jenže, když přijdete někam do restaurace tak to z jídelního lístku většinou vypadá spíš tak, jakože těch vegošů je nějak strašně málo a nadto se od rána do večera ládují jen smaženým sýrem s hranolkama.
Tak nevím do jaké společnosti jsem se to dostal, ale po pravdě mě to občas také chytá to vegetariánství, jelikož je to možná virového původu. Když jsem bydlel se svými předky v jednom domě (opravdu hloupá věc, kterou by měl zdravý člověk co nejdříve v mládí odvrhnout) cpala mě i Cukrářce tajně babička salám na chleba a kamuflovala to například salátem. My to ale poznali, když jsme do toho kousli. Také mě jednou v rozhořčení babička sdělila památnou větu:

“Jarda Paseka je taky vegetarián a jí hovězí maso!”

Musel jsem nad tím hodně přemýšlet. Dospěl jsem k závěru, že kráva, je-li chována správně, nejí prakticky nic jiného než rostliny. Je tedy celá tvořena z rostlin a jedná se vlastně čistě o rostlinnou stravu. Tak jsem ze svých vegetariánských zásad maličko polevoval. Navíc se musím přiznat, že mě bylo líto nebohých rostlinek. Trpějí snad méně než zvířata, když je křoupeme? Naopak. Zatímco zvíře bývá obvykle na talíři již spolehlivě zabito, mrkev, kedluben či čínské zelí, jsou konzumovány za živa! Není to snad strašné? A vezměte si třeba takovou čočku. Desítky, ba i stovky živých zárodků vhodíme do vroucí vody a za živa uvaříme! Vegetariánství je zkrátka příšerné a nemorální. A teď si vezměte, že se najdou i tací, co se specializují čistě na nebohé rostlinky, a nepijí mléko ani nejedí ani sýry.! O bílém mase (např. lední medvěd) nemluvě. Tak to je tedy opravdu hrozné!

Jejda! Ale Veganky se tohle ovšem netýká. Ta je totiž taková křehká žena. Ona je moudrá a ví proč to dělá. A navíc je sympatická. A taková roztomilá, mno. Ona to má určitě moc dobře podchycené, jaksi filosoficky, že... A vůbec, já to maso taky moc nežeru, jdu si nechat naklíčit oves! Tak dobrou!

Předchozí zápis Následující zápis Nejnovější zápis

Diskuse