-mail me-

AJCÍKJŮ:
254-685-907

počet přístupů:

počet přítomných:

-------------------

OBSAH
(od nejstaršího
po nejnovější)

5.4.2006 0:22, středa, Pravý čas začít psát blog

5.4.2006 19:23, středa, Rybí splín a splín z medičky

7.4.2006 14:56, pátek, čurbes

10.4.2006 18:44 pondělí, krvavý víkend

11.4.2006 23:32, úterý, Zvláštní večer a rozumná medička

16.4.2006 16:28, neděle, Etherická princezna

17.4.2006 9:42, velikonoční pondělí, mladá medička a fotka mažoretky

18.4.2006 0:56, pondělí, Medička je krásná a zdrhla mi rybička

21.4.2006 16:24, pátek, Klánovická třetinka za 25

24.4.2006 0:01:06, pondělí, Medička a její kosmonaut

26.4.2006 23:04 středa, Paní Fontánová, ostříhaná medička, svědomí a prázdno za dveřmi

27.4.2006 23:37, čtvrtek,Kosmonaut je Pražák jako Brno, Blbý Bořek, Virtuální realita a Co znamená Zuzanka

1.5.2006 9:44, pondělí, Náročný víkend (a taky náročné čtení)

4.5.2006 23:52, čtvrtek - živý a střízlivý Topol

8.5.2006 14:25, Úklid nebezpečného odpadu - Zrušená flétna - Poděkování Německu - Čáp, se kterým jsem tančil - A medička, která neleží v trávě

15.5.2006 2:55, pondělí (už), Co s Železným a co s televizí, Bořek stavitel komentuje mažoretku, a hádejte, s kým bych chtěl mlčet u řeky v hektickém světě

16.5.2006,úterý, 9:00 - 17:00 Narozeninové oslavy (pro Rebecu)

10.6.2006 12:12, sobota, Enviromentalistka

SAŠA JEDE - Díl I. - 19.7. 2006, středa Saša s prostřeďoložkou jedou na kebab (šou nemovitostí), první miny a reportáže, obětaví betonáři, hodní Ukrajinci, podezřelí Turci a deprimovaný Thom Yorke

SAŠA JEDE - Díl II. - 20. 7. 2006, čtvrtek Saša jede (dál)!, úvodní seminář o troskánštině, soutěž o nejtlustšího Alexandra, nejnapitější breberku a nejpřehřátější mozeg

SAŠA JEDE - Díl III. - 21. 7. - 23.7.2006 SAŠA pořád JEDE! Kdo toužil po sprše a kdo se jí nakonec dočkal, čí prdel poznala středověk a kdo má sexy kruhy, pot a oči... :-)

SAŠA JEDE - Díl IV. - 24.7. -28.7. Kam se poděl Saša Gr.?

30.7.2006 18:49, sobota Co visí na nebi, medička u ledu a žádné "ň" + zapomenuté "n" a co jsem dělal, že jsem nepsal

30.7.2006 23:17, sobota EnvironTabu, Pivko a flétna

pátek, 4. srpna 2006 23:54 Okénko pro Zoru Š.

22.8.2006 1:06 - (z pondělí na úterek) O pokrytectví, asistentkách a Enviromentálním konci, o troskách a veganství a co já vím, o čem všem

25.8.2006 0:46 (ze čtvrtka na pátek) Jak... autocenzura – Veganka a suchý zip - Jak Moučka přinesl domů květinu – Náboženství – A co na houbách

5.9.2006 2:16 (z pondělí na úterý) Poslední peníze a poslední polévka – Prales – Starý mládenec – Nejošklivější ženská bez šicího stroje a báseň na dobrou noc

17.9.2006 23:27 O obchodu s bílým masem, neschopný Saša Gr., kontakt s lidmi, respektive s mobilem, zvrtnuté jedno pivko a co nepadá z nebe

22.10.2006 - 04:39 Příběhy tisíce a jedné Sašovy noci

23:32 6.11.2006 pondělí Spánek a náročnost ohledně žen, Tryskofilm a nesvlečená Veganka, o cucání piva, tryskofilmu,o Dívce odjezdu a opakující se historii,o čtení, o mražené Medičce, sobech, nechtěných štěňatech, o troskách, bratrech, dětech a sklenících a... už dost! už nemůžu!

01:30 15.12 2006 už pátek - Asi odletím

3:35 - 15.1.2007 pondělí Malířka číslo 2 aneb buch! a mám ženckou - Dále pak o Vánocích, o Bivojovi a o nikdy nekončícím příběhu

Předchozí zápis Následující zápis Nejnovější zápis

5.9.2006 2:16 (z pondělí na úterý) - Poslední peníze a poslední polévka – Prales – Starý mládenec – Nejošklivější ženská bez šicího stroje a báseň na dobrou noc

Co se týče hladu

Tak nejprve něco, co se týče hladu. Do výplaty mi zbývá přibližně osm dní. Je hezké být bohém, ale týden před výplatou to bývá trošku smutné. Poslední drobný peníz jsem propil v pátek se Stýfem, což je takový inženýr, který má občas za košilí krysu a s Japkem, což je takový divný blonďák, který v jednom kuse jezdí na kole. Myslím že mu to moc nejde, protože v zaměstnání jezdí na kole pořád a ještě se nehnul z místa. A to ještě kibicuje ostatní. Říká se tomu, myslím, spinning. Oba výše zmínění jsou literárně tvůrčí, což je opravdu hrozné. Jinak se s nimi ale dá celkem mluvit. Pak tam byla ještě jedna kolegyně z práce, ale vypila jen pár deci vína, tak se o ní ani nezmiňujme. Zprvu jsme pobyli v kavárně Obratník. Pamatovala si mne tam barmanka, jelikož jsem tam před časem měl strašlivou filosofickou při se Stýfem a Environmentalistkou (a v závěru i s tou barmankou, která to chtěla rozsoudit, abychom už konečně odešli). Nemohli jsme se totiž shodnout, zda je možné podat výpověď ze zaměstnání sms-kou. (Pro všechny zájemce zde uvádím, že je to možné, ale uvažte, prosím, zda by nebylo dobré napsat alespoň mail. Lépe to vypadá.)
Tentokrát jsme nezůstali do zavíračky, ale přesunuli jsme se naproti do pizzerie, co se, tuším, jmenuje U Kmotra, nebo tak nějak. Aby nám večer příjemně utekl, musel jsem si od Stýfa ještě něco vypůjčit. I tak to ovšem byla slabota a tak nakonec ze všeho nejpřínosnější byly fotografie, co jsme si před půlnocí prohlíželi na Kampě. Taková jakási instalace či co. Je to barevné a na těch fotkách jsou všelijaké šutry, kopečky a políčka a řeky a jánevímco. Kolegyně už s námi nebyla, jelikož ona je stejně fotografka, tak si myslím, že už musí mít fotek plné zuby.
Když tedy výsledek oné poslední společenské události shrnu z finančního hlediska, jsem nyní naprostá troska. Včera jsem sice z mobilního bankovnictví nabyl dojmu, že mám ještě na účtě 200 korun, ale dnes mně v bance vysvětlili, že když je před tím číslem mínus, tak že mně to prostě nedají, i kdybych se rozkrájel, (což bych mimochodem nerad, jelikož je to bolestivé.) Škoda. Za 200 korun by se dalo pohodlně žít nejméně týden.
Momentálně jsem vlastníkem asi 1kg rýže, olivového oleje, a zbytku mražené zeleniny. Také mám ještě psí konzervu, ale jednak by mně to Ofce neodpustila a jednak přece prakticky nejím maso. Celkově mně tato situace připomíná mnoho okamžiků v minulosti, mimo jiné i čas kdy jsem na téma nedostatku jídla před výplatou napsal tenhle kratičký fejetonek:


Poslední polévka

Je zajímavé, že i když už nemáte vůbec nic k jídlu, v lednici vždycky ještě něco zbude. Kupříkladu francouzská hořčice - tak pálivá, že se prostě nedá bez přílohy na posezení zkonzumovat. Sklenice s lákem a několika olivami, o kterých si nejste jisti, zda už neplesniví, jenže momentálně nejste v rozpoložení to zjišťovat. A pak samozřejmě ty tři brambory v plastové krabici dole, o kterých už víte, že plesnivé jsou, ale jakási nostalgie Vám nedovoluje je vyhodit. Pak tu ovšem leží také jedna uschlá, víceméně památeční, mrkev vzadu, ale, byla-li by poživatelná? Těžko říci. Najde se tu i ampulka s neznámým lékem bez popisu. Co je to zač? Že by ho tu nechala teta před půl rokem?
Vůbec se mi zdá, že každá lednice má jakýsi sebezáchovný mechanismus, který jí dovoluje tvářit se, že je užitečná, ačkoliv tomu tak již notných pár dní není. Do výplaty je daleko, k jídlu nic a ta mrcha stejně pořád žere elektřinu! Tak to ne! - dopálil jsem se. Vzal jsem tři shnilé brambory a okrájel je do jakýchsi hranolků poměrně přijatelné barvy. Vhodil jsem je do vroucí vody společně s pokrájenou sušenou mrkví. Olivy tomu přidají šmak a zahustím to francouzskou hořčicí.
Tak a tebe, milá ledničko, vypínám! uchychtnul jsem se a vyrval kabel ze zásuvky.
Chtě nechtě na tomto místě musím sebekriticky doznat, že vzpomínanou polévku jsem snědl čistě jen v zájmu posílení myšlenky úspory energií.
Po její konzumaci ve mně došlo k několika nečekaným vnitřním pochodům, které mne nenechaly na pochybách, že pro dobrou věc je třeba přinášet i oběti nejtěžší. Také mi na mysli vyvstala otázka, co s oním lékem, jenž jako jediný v lednici zbyl? Chrstnul jsem ho do sebe! Mně už je to všechno jedno!

(neděle, 29.8.2004 0:39:44)

Prales

Tak tolik k výživě. Ještě bych snad jen podotknul, že jsem při včerejší procházce modřanskými lesíky objevil jednu poměrně solidní babku, (houbu), která můj jídelníček značně obohatila. Takže přeci jen i dobrá zpráva. Berme ji jako takovou malou první vlaštovku, která je lepší než holub na střeše.
Víkend jsem téměř celý (až na malou lesní procházku s Ofcí) strávil zavřený doma, jelikož jsem potřeboval probrat pár věcí sám se sebou. Probíral jsem je velmi důkladně a přitom jsem vyhazoval do sběru všechny zbytečné papíry, až se ukázalo, že všechny ty prachem zapadající štosy veledůležitých listin a výtvorů v mém bytě jsou k ničemu a tak jsem to nakonec vyhodil všechno. (To hromadění lejster je ovšem tím, že momentálně bydlím bez ženy. Když jsem kupříkladu žil kdysi s Cukrářkou, tak ta mými básněmi podpalovala v kamnech) Myslím, že lesy jsou rády, že se z toho všeho zase vyrobí nový papír, ale to nevědí, že až začnou v Číně používat toaleťák, tak na to padnou hvozdy celé planety. Jak jsem si tak probíral ty věci sám se sebou, občas mi do řeči skákala Ofce, což je takové zvíře, které si myslí, že mým jediným posláním na šírém světě je drbat ho (můj Ofce je samec) za uchem. Kromě Ofce mi už společníkem byly jen čtyři bílé stěny. Po pravdě řečeno ta běloba mi po čase začala lézt krkem. Tak jsem popadl štětec a barvy a počal malovat rostliny. Tím pádem mi doma začal růst prales. Tak si myslím, že už nebudu muset pořád uklízet ten nepořádek, ale zkrátka ho nechám zarůst.


Starý mládenec

Asi se divíte proč tu dnes nepíši o nějaké ženě. Není bohužel o čem. Jsem starý mládenec. Tak tedy přesněji řečeno, nejsem až tak starý, ovšem ani nejsem bůhvíjaký mládenec, tedy já nevím. Zkrátka chci říci, že mám doma jenom Ofci. Ofce je pes, což je z hlediska zachování druhu nevhodné. Pokud jsem tu minule psal o té roztomilé Vegance, co si s ní píšu smsky, tak té ukradli telefon a od té doby je utrum. Tedy ještě od ní přišel nějaký mailík, ale zdá se, že jí nakonec ukradli i počítač. Je to škoda, jelikož ona je taková veselá a legrační, a myslím že je i moc chytrá. Jako veverka. A... inu, přiznejme si to, ona je i taková dost moc poměrně hodně hezká. Ale už se tím netrapme.

Nejošklivější ženská v Litvínově

Krása koneckonců není všechno. To mi jednou vyprávěl otec, že prý i hodně ošklivý člověk Vám tak nějak jaksi zkrásní, když si s ním povídáte a popřípadě i rozumíte. On, když svého času neměl ženskou, (on totiž je rozveden a shodou okolností se rozvedl zrovinka s mojí matkou, taková náhoda, mno) tak tehdy prý se seznámil s nejošklivější ženskou v Litvínově. Svěřil se mně, že mu zkrásněla, když si s ní povídal a to i přesto, že byla ošklivá jak daňové přiznání, dokonce tak ošklivá, že se za ní každý na ulici musil otočit. On by si s ní snad prý býval i něco začal, jak říkám, zkrásněla mu, ale tu ostudu by prý nepřežil, až by s ní musel jít v Litvínově po ulici.
Navíc neměla šicí stroj. Můj otec totiž uvažoval asi takto:
Všechno mám, nic mně na světě nechybí. Auto mám, byt mám, finančně jsem zajištěn, životně celkem spokojen, akorát ten šicí stroj nemám!
A tak hledal ženu, co by měla šicí stroj. Teď už s někým chodí, ale jestli má dotyčná šicí stroj, to jsem nezjišťoval.


Báseň na dobrou noc

Tím bych pro dnešek asi zkončil, jelikož máme noc a povinnosti volají. Ráno jdu, chtě nechtě, do zaměstnání a ještě musím dnes alespoň chvilku číst antologii americké poezie Dítě na skleníku, co jsem dostal od jedné úžasné kamarádky, co vypadá jako dítě (na skleníku). A když jsme u poezie, měl bych tu na závěr a na dobrou noc jednu neamerickou, smutnou. Věnujme jí třeba Vegance, aby viděla, jak si pateticky trpím. (Jistě vypláče věrtel slzí, až si ji přečte.)



Vařím si brambory
a v hlavě snění
Je tady děvčátko?
Není ach není!

Je tady pára
a za kamny rez
Je tady zahrada
Za humny les

Na nebi hvězd je koš
Svítání vlahé
Jenom to děvčátko
chybí tu. – Nahé.

(Báseň byla napsána asi před týdnem, tj. v době, kdy jsem měl kromě rýže ještě i brambory.)

Tak zavřete oči na suchý zip a dobrou noc!

Předchozí zápis Následující zápis Nejnovější zápis

Diskuse