-mail me-

AJCÍKJŮ:
254-685-907

počet přístupů:

počet přítomných:

-------------------

OBSAH
(od nejstaršího
po nejnovější)

5.4.2006 0:22, středa, Pravý čas začít psát blog

5.4.2006 19:23, středa, Rybí splín a splín z medičky

7.4.2006 14:56, pátek, čurbes

10.4.2006 18:44 pondělí, krvavý víkend

11.4.2006 23:32, úterý, Zvláštní večer a rozumná medička

16.4.2006 16:28, neděle, Etherická princezna

17.4.2006 9:42, velikonoční pondělí, mladá medička a fotka mažoretky

18.4.2006 0:56, pondělí, Medička je krásná a zdrhla mi rybička

21.4.2006 16:24, pátek, Klánovická třetinka za 25

24.4.2006 0:01:06, pondělí, Medička a její kosmonaut

26.4.2006 23:04 středa, Paní Fontánová, ostříhaná medička, svědomí a prázdno za dveřmi

27.4.2006 23:37, čtvrtek,Kosmonaut je Pražák jako Brno, Blbý Bořek, Virtuální realita a Co znamená Zuzanka

1.5.2006 9:44, pondělí, Náročný víkend (a taky náročné čtení)

4.5.2006 23:52, čtvrtek - živý a střízlivý Topol

8.5.2006 14:25, Úklid nebezpečného odpadu - Zrušená flétna - Poděkování Německu - Čáp, se kterým jsem tančil - A medička, která neleží v trávě

15.5.2006 2:55, pondělí (už), Co s Železným a co s televizí, Bořek stavitel komentuje mažoretku, a hádejte, s kým bych chtěl mlčet u řeky v hektickém světě

16.5.2006,úterý, 9:00 - 17:00 Narozeninové oslavy (pro Rebecu)

10.6.2006 12:12, sobota, Enviromentalistka

SAŠA JEDE - Díl I. - 19.7. 2006, středa Saša s prostřeďoložkou jedou na kebab (šou nemovitostí), první miny a reportáže, obětaví betonáři, hodní Ukrajinci, podezřelí Turci a deprimovaný Thom Yorke

SAŠA JEDE - Díl II. - 20. 7. 2006, čtvrtek Saša jede (dál)!, úvodní seminář o troskánštině, soutěž o nejtlustšího Alexandra, nejnapitější breberku a nejpřehřátější mozeg

SAŠA JEDE - Díl III. - 21. 7. - 23.7.2006 SAŠA pořád JEDE! Kdo toužil po sprše a kdo se jí nakonec dočkal, čí prdel poznala středověk a kdo má sexy kruhy, pot a oči... :-)

SAŠA JEDE - Díl IV. - 24.7. -28.7. Kam se poděl Saša Gr.?

30.7.2006 18:49, sobota Co visí na nebi, medička u ledu a žádné "ň" + zapomenuté "n" a co jsem dělal, že jsem nepsal

30.7.2006 23:17, sobota EnvironTabu, Pivko a flétna

pátek, 4. srpna 2006 23:54 Okénko pro Zoru Š.

22.8.2006 1:06 - (z pondělí na úterek) O pokrytectví, asistentkách a Enviromentálním konci, o troskách a veganství a co já vím, o čem všem

25.8.2006 0:46 (ze čtvrtka na pátek) Jak... autocenzura – Veganka a suchý zip - Jak Moučka přinesl domů květinu – Náboženství – A co na houbách

5.9.2006 2:16 (z pondělí na úterý) Poslední peníze a poslední polévka – Prales – Starý mládenec – Nejošklivější ženská bez šicího stroje a báseň na dobrou noc

17.9.2006 23:27 O obchodu s bílým masem, neschopný Saša Gr., kontakt s lidmi, respektive s mobilem, zvrtnuté jedno pivko a co nepadá z nebe

22.10.2006 - 04:39 Příběhy tisíce a jedné Sašovy noci

23:32 6.11.2006 pondělí Spánek a náročnost ohledně žen, Tryskofilm a nesvlečená Veganka, o cucání piva, tryskofilmu,o Dívce odjezdu a opakující se historii,o čtení, o mražené Medičce, sobech, nechtěných štěňatech, o troskách, bratrech, dětech a sklenících a... už dost! už nemůžu!

01:30 15.12 2006 už pátek - Asi odletím

3:35 - 15.1.2007 pondělí Malířka číslo 2 aneb buch! a mám ženckou - Dále pak o Vánocích, o Bivojovi a o nikdy nekončícím příběhu

27.8.2007 6:12 Takový nečekaný zápis po půl roce, Stručně o výhodách partnerství s Malířkou č. 2, O passení Ofce srandovním veterinářem a podrobně o Literární Vysočině 2007

nejnovější:

27.8.2007 6:12 - Takový nečekaný zápis po půl roce, Stručně o výhodách partnerství s Malířkou č. 2, O passení Ofce srandovním veterinářem a podrobně o Literární Vysočině 2007

Milé děti,

asi se zlobíte, že jsem Vás již nějakého půl roku ponechal bez svých zápisků, ale považte, že mám ženckou, jak jsem ostatně psal v minulém zípise. Tehdy to ovšem byla horká novinka, zatímco nyní je to již novinka studená. Každopádně přítomnost stále partnerky v lidském životě je hezká věc, jelikož ji člověk může případně žužlat rtíky a podobně, nebo mu případná partnerka může před spaním číst a podobně. Existují ještě mnohé jiné výhody partnerství, ale to tu nechci rozebírat, jelikož je to trošku sprosté.

Tak tedy já mám konkrétně partnerku typu Malířka, sériové číslo 2. Je to osůbka rozmilá a řekl bych až andělské povahy, což je mimo jiné vidět, když za mnou přijede, jelikož se brzy prostředí mého malého bytečku jako zázrakem kultivuje, mizí hory nádobí, na stolku je čistý ubrus a tak podobně. Mimoto ovšem mám Malířku rád i ze zcela romantických přičin, kupříkladu proto, že jí rád žužlám ouško.

Je ještě mnoho věcí, které Vám chci o Malířce č.2 vypovědět, ale mezi námi půl šesté ráno je půl šesté ráno a člověk by skoro mohl začít uvažovat o tom že půjde spát. Je sice fajn, když má člověk dovolenou, ale to by nesměl zítra nebo pozítří frčet na Slovensko a do té doby ještě zařizovat milion věcí, jako je například passení Ofce. Rozumějte, to passení, to není od slova pásti, ale od slova Pišta Hufnágl, což je takový srandovní veterinář, který mi na ofci zítra vystaví pass. Tím se z Ofce stane mezinároní tvor a uznejte, že na něco takového by se případně člověk mohl třebas dvě hodinky vyspat.

Není se ovšem čeho bát, jelikož zanedlouho frčím na týden do Slovenska, kde budu pilně psát své postřehy, které Vám za týden hodlám na tomto místě přednést.

Pročež si nyní jen povězme, jak proběhl jistý festival, kterého jsem se nějakým divným řízením osudu stal spolu-strůjcem:

Literární Vysočina 2007

Nejprve Vám povím, jaká letos Literární Vysočina byla. Byla hezká, jelikož byla pěkná. Byla podařená zvláště proto, že jsem se stal letos jejím spolupořadatelem. Chvílemi byla trapná, ale za to nemůžu, to už je holt taková tradice. Ani nevím, jak se to stalo, že jsem se stal spolupachatelem, ale vím jistě, že se tak stalo ze dne na den. Už si ani přesně nevybavuji, ze kterého dne na který, ale tuším, že ty dny šly těsně za sebou. Jeden z důvodů, proč jsem byl do celé věci zapojen, je asi ten, že se Zora Šimůnková obklopuje samými grafomany, což jsem o ní četl, tuším, ve Tvaru. Nebo je důvodem možná to, že je to královna diletantů s výjimečnými organizačními schopnostmi, jak o ní psal kdosi v jedné diskusi na Totem.cz

Když ale člověka jednou Zora chytne za kotník, tak už ho nepustí. Mohl by jí třeba setřepat, ale to by bylo nehumánní a navíc spoustu těch grafomanů, kterými se Zora obklopuje mám docela rád.
Zora mně mimochodem pověděla teprve přednedávnem docela příšerně hroznou věc, že totiž kdo začne pracovat ve službách Literární Vysočiny, ten se z toho už nikdy nevyvlíkne a závazek prý nekončí ani smrtí. Musím říct, že to mě trošku děsí, protože až třeba Musílek natáhne bačkory, tak za ním budeme muset na hřbitov a jak znám Zoru, tak to bude o půlnoci a při měsíčku. Jde mně teda jen o to, že v noci bývá poměrně chladno a Zora mívá tyhle blbé nápady poměrně často. Od jistých dob se ocitám v soukolí různého Zořiného literárního řádění, což pro mě především znamená, že jsem stále nucen psát různé hovadiny, granty, vytvářet reklamy a podobně. Naštěstí to dělám z čistého prospěchářství, jink nevím, jak by to dopadlo..

Přípravy

Jednou třeba takhle sedím a koukám a přede mnou sedí Radek Lehkoživ a Zora. Totiž Radek se spíš tyčí, protože on se, vzhledem ke své výšce, tyčí i v sedě. Bylo to v hospodě naproti Výstavišti, poněvadž ten den tam v jednom baráku byla nějaká párty ohledně knížek, nebo co. Petr Musílek tam nebyl, což bylo smutné, anžto to má z Chotěboře do Prahy moc daleko, ale mělo to zase tu výhodu, že nám nemohl do ničeho kafrat, což bylo pěkné.
Tam tedy jsme pili pivo (mě ho myslím platil Radek) a přemýšleli, co na Literární Vysočinu vymyslet. Zora přinesla návrh programu, který byl moc hezký, protože v něm byl kouzelník. Já kouzelníky sice nesnáším, hlavně ty jejich smotané barevné hadry co je, furt odněkud tahají, ale lidem se to líbí, co naplat. Potom nás ale napadlo jestli nepozvat také nějakého spisovatele. Navrhnul jsem, aby kouzelník byl na konci programu, případně až daleko po něm a tak se podařilo vystrnadit ho na neděli, kdy už stejně nikdo na literaturu nemá náladu. (Musím zde po těchto slovech dovysvětlit, že pochopitelně proti kouzelníkovi Paulovi Merildovi nic nemám, u piva to bývá dokonce sympatický člověk a myslím, že kdyby trochu chtěl, mohl by dělat něco pořádného, třeba krást v tramvaji peněženky nebo tak něco)
Jak jsme tak dumali, vypadli z nás nakonec tři jména. Radek vyjádřil přání, aby dorazil J.H. Krchovský, který už festival navštívil loni. To je takový sympatický pán, protože si nenechá do ničeho mluvit. Třeba Zora mu na minulém ročníku věnovala visačku s nakresleným spisovatelem a řekla mu, že si to má pověsit na kliku, až bude tvořit. A on na to, že si bude věšet na kliku, co bude chtít. Já teda nevím, co má doma na klice, ale myslím si, že jsou to asi nějaké úplně strašné věci.
Mě zase napadlo pozvat pana Pavla Zajíčka, jelikož má takové neškodné plyšové příjmení. Zora navrhovala Karla Gotta, což jsme zavrhli i přes nespornou literární textařskou úroveň jeho písní. Naštěstí měla Zora v rukávu ještě jedno eso, (nebojte se, to nemá s kouzelnictvím nic společného) a tím byl Petr Janeček, sběratel úplně příšerných příběhů, autor příšerné knihy Černá sanitka a člověk který hrozně hezky poulí očima, když něco vypráví. Musím ho zde vyzdvihnout, protože je to moc chytrý pán, jelikož mě tuhle pustil zadarmo do Národního muzea na výstavu Lovci mamutů, kde jsem viděl úplně hrozně starou ženskou – Věstonickou Venuši, které je 25 000 let, ale na svůj věk vypadá pořád ještě vcelku dobře.
A nakonec někdo plácl, že by bylo fajn pozvat Eugena Brikciuse a všichni se shodli, že to by bylo teda fajn.
A bylo to fajn.

Celebrity a čím je ústřední topení výhodné i v létě

Pro pana Brikciuse jsme jeli zánovním vozem Petra Musílka k vlaku do Golčova Jeníkova. Když nasedl i s chotí do auta, povídám mu, mimo jiné, že dorazí také Pavel Zajíček. Dodal jsem ještě takovou drobnou úvahu, že pan Zajíček je asi trochu introvert, a pan Brikcius na to, že to on teda je.
Druhého dne (v sobotu) jsme mimochodem jeli v tutéž hodinu k témuž vlaku pro pana Zajíčka a v autě jsem rozvinul drobnou úvahu, že pan Brikcius je takový extrovert, a pan Zajíček na to, že to on teda je.
Oba umělci, s nimiž jsem měl tu čest být v užším kontaktu byli milí a inspirativní. Protože pan Brikcius zůstal s chotí po dobu celého festivalu, oba umělci se spolu setkali a dokonce se nám schylovalo i k tomu, že se zúčastní společné diskuse moderované samotným mnou. To už jsem začínal pociťovat jisté příznaky přetížení z minulých dní (mimo jiné jsem totiž v předchozím týdnu vyráběl multimediální prezentaci (pro stažení klikněte sem), v níž je možno Zoru a Petra Musílka rozřezat motorovou pilou a musím říci, že mě to zmohlo) Tak tedy jsem byl trošičku chcíplý člověk a na zmíněné diskusi jsem mlel maličko z posledního, čehož si ale naštěstí mnoho lidí nevšimlo, jelikož já tak mluvím pořád.
Poprosil jsem pana Brikciuse a Zajíčka, zda by byli ochotni, trošku probrat ten jejich život a tak podobně a bylo mně jasné, že pan Zajíček je plachý a že se mu do toho asi nebude příliš chtít a taky, že ano. Ještě se do toho připletl Petr Musílek, který v návalu aktivity diskusi odvolal, takže jsem ji pak musel znovu iniciovat a dotyčné básníky přemlouvat. Člověk by Petra třeba chtěl přetáhnout pohrabáčem, jenže to se zaprvé na literárním festivalu nehodí, za druhé je to kamarád a za třetí je přece v budově KD, kde se akce konala, ústřední topení, tak nevím, kde byste tam hledali pohrabáč.

Hned v úvodu mi pan Zajíček někam odhopkal a že prý se ještě možná vrátí. Věděl jsem, že je plachý a že se hned tak nevrátí. Tak jsem tedy rozprávěl jen s panem Brikciusem a bylo to skoro jako v nějakém tv tólk šou, protože pan Brikcius je velmi vděčný řečník. Kladl jsem jednoduché otázky a snažil se nalézt štěrbinu v proudu slov eugeniálního umělce. Ony otázky jsem stíhal vyslovovat zejména ve chvílích, kdy se umělec nadechoval. Bylo to nicméně skvělé a každopádně lepší, nežli kdybych musel z chlupaté deky tahat vlastní slova.

Proč si vzít na festival (případně za manželku) malířku č. 2

Nebylo mně totiž už dvakrát (dokonce ani jednou) dobře, pročež jsem nenápadně odpadl a začal jsem simulovat v hotelovém pokoji nemoc, díky čemuž jsem přišel o vystoupení J.H.Krchovského Tím se dostáváme k malířce. Malířka totiž byla na festivalu se mnou ve funkci psovoda, přesněji řečeno ofcovoda jelikož vodila moji Ofci a navíc ji i jednou strčila pod vodu čímž se stala dvojznačnou Ofco-vodkou. Tato situace nastala, když se má Ofce pod vlivem festivalové atmosféry vyválela v blíže nespecifikovaných exkremetech. Malířka mě rovněž nosila nejrůznější léky, párek s hořčicí a jiné důležité věci a také mne na hotelovém pokoji utěšovala, takže to byla prostě malířka k nezaplacení. (Ostatně co bych jí platil, když je moje, no ne?)

Shrnutí hezkých a nehezkých věcí

Jsemť nyní poněkud již znaven a tak už vypovím jen několik důležitých poznatků z probírané akce a to velmi stručně a s prominutím neliterárně.

Organizace byla vcelku snesitelná místy s drobnými záškobrty, jež jsme po festivalu zhodnotili a symbolicky eliminovali zápisem do Zořina bloku.
Hezké bylo, že přijeli velcí čeští básníci a že pan Brikcius během svého čtení zazpíval svůj návrh rakouské hymny. Také bylo hezké, že pan Zajíček četl básně, až to mrazilo.
Bylo blbé, že většina Slováků propásla Zajíčkovo vystoupení, protože zrovna musela hrozně nutně řvát na celé kolo u baru. Omlouvá je jen jejich maďarský temperament.
Bylo pěkné, že Petr Janeček jako vždy hezky koulel očima a že přijel i J.H.K., kterého jsem ovšem propásl, což nebylo hezké.
Bylo hezké, že pan Lutner výborně uváděl maraton autorského čtení a nenechal nikoho přepísknout svůj čas na čtení (kromě mě, ale to mi fakt ujelo). Oni by ti všichni grafomani, co se sdružují kolem Zory, pořád něco četli a to by se mělo zarazit.
Bylo hezké že se mnou na festival přijela malířka, která se o mě starala na hotelu, když jsem simuloval nemoc. Nebylo hezké, že jsem z důvodu simulování propásl předávání cen v sobotu, protože to prý byla veliká švanda, nějakou cenu dostali prý skoro všichni, kromě těch, kteří se omluvili, nebo umřeli.
Zora prý v jednom kuse opakovala „Máme Vás rádi“ a všichni byli určitě šťastní, jenom já jsem se potil na hotelu.
Nebylo hezké od mojí Ofce, že se vyválela v hovnech, ale bylo od Petra Musílka hezké, že se mohla vykoupat v jeho vodě ze zahradního sudu. Petr je rozhodně moc hodný člověk a pohrabáč bych na něj určitě nevztáhl, ostatně, ani nebyl po ruce, jak už jsem řekl.
Bylo hezké že o mě i o Ofci Malířka pečovala, čímž velmi přispěla ke zkvalitnění festivalu. Není hezké, že se už trochu opakuji, ale nechtějte po mě, abych to přepisoval.
Bylo hezké, že proběhla diskuze moderovaná Petrem Musílkem ohledně publikačních příležitostí pro autory, kde se rozvinula zajímavá debata mezi slovenským literárním klubem Mädokýš a českým spolkem Mlha, z níž nakonec zcela jasně vyplynulo, že češi jsou prostě lepší, s tím už člověk nic nenadělá.
Bylo hezké že se soutěže Literární Vysočina zúčastnili z české strany především grafomani, protože tak dali šanci vyhrát většinu cen bratrům Slovákům.
Bylo hezké, že bratia Slováci z literárního klubu Mädokýš dorazili, jelikož jsem mohl vysvětlit jeho prezidentovi Matheji Thomkovi, že jejich plátek za pět slovenských korun musí být nutně převálcován naším cool a trendy literárním časopisem Mlha za dvacet děvět korun.
Bylo hezké, že jsem Mlhu za dvacet devět korun mohl vyměnit s panem Harákem za Psí víno, čímž jsem vydělal korunu.
Poněkud praštěné bylo, že i přes mé protesty, byla multimediální prezentace předváděna pro plný sál na notebooku a nikoliv pomocí dataprojektoru, jak bylo původně domluveno. Bylo ale hezké, že jsem v tu dobu simuloval, čili jsem u toho nebyl a obsluhu notebooku si vyžral prezident vesmíru Mathej Thomka.
Prostě a jednoznačně bylo to hezké a bylo toho dost. Zbytek programu jsem neviděl, anžto jsem simuloval.
Už se mi chce spát, takže více Vám k tomu neřeknu.

Teda ještě jedna věc. Není pravda, že jsem měl prasečí chřipku, jak posléze uvedl slovenský literární plátek Mädokýš, a ten pohrabáč si příští rok vezmu s sebou, Matheji!

(Tento text jsem napsal pod tlakem a z donucení Zorou Š. Abych se s touto nutností vyrovnal musel jsem urazit většinu účastníků akce, jinak to bohužel něšlo, děkuji za pochopení.)

Předchozí zápis Následující zápis Nejnovější zápis

Diskuse