Literární deník Saši Gr.
vyšel časopis mlha ! | klub batyskaf | sdružení Erteple a Hmla | alexangr | nejezte odpadky! | imezera.cz | zora.bloguje.cz | zlaté odpadky
|
-mail me-
OBSAH 5.4.2006 0:22, středa, Pravý čas začít psát blog 5.4.2006 19:23, středa, Rybí splín a splín z medičky 27.8.2007 6:12 Takový nečekaný zápis po půl roce, Stručně o výhodách partnerství s Malířkou č. 2, O passení Ofce srandovním veterinářem a podrobně o Literární Vysočině 2007 4.9.2007 18:04 O komárech a o tom jak Malířka umořila prase |
4.9.2007 18:04 O komárech a o tom jak Malířka umořila prase O komárech a jejich vztahu k literatuře Připadám si poslední dobou doma jako někde v Komárnu. Totiž je to strašně smutný příběh, jelikož je to tu natřískáno komáry. Jestliže užívám pojem natřískáno, berte jej prosím doslovně, jelikož i přes svůj outlocit jsem nucen tuto létavou zvěř třískat. Abych zmírnil jejich utrpení, vybírám si za tímto účelem jen hodnotnou literaturu, obvykle populárně naučnou. Několik desítek komárů jsem ubil například knihou Jediná odrodilá buňka, která podrobně líčí důvody vzniku rakoviny. Asi 4 komáry jsem zabil knihou Norberta Bobia "Pravice a levice" pojednávající, jak již z názvu plyne, o rozdílných politických pohledech na svět. Několik nešťastných komárů jsem ovšem zahubil literárním měsíčníkem Mädokýš a těm bych se tu chtěl veřejně omluvit, jelikož tento nemá valnou úroveň.
Komáři se schovávají na různých místech a jsou velice ostražití. Napadají člověka - to jest mě - zásadně až po zhasnutí světla, čímž se vyhýbají přímé konfrontaci. Jejich nevýhodou je ovšem pomalý let a silné bzučení. Ležím v posteli s rukou na vypínači lampy a jakmile uslyším jejich zabzučení okamžitě rozsvěcím. Tak mohu záškodníka rychle vystopovat. Většinou nestihne zmizet někam daleko a sedá si poblíž na strop. Poté přichází na řadu již zmíněná literatura. Můj strop je už poněkud tečkovaný. Někteří komáři jsou ovšem vzdělaní a sedají si na velkou mapu Evropy , kterou mám nalepenu vedle postele. (Umístil jsem ji tam v marné naději, že rozšíří mé geografické vzdělání.) Jinými slovy, zdá se, že se komáři před hrozbou útoku snaží emigrovat do zahraničí. Jednoho jsem zabil na hranicích Slovenska s Ukrajinou, jednoho v Irsku a dva (!) v Černém moři. Tyto komáry mohl před smrtí hřát na srdci alespoň fakt, že se dostali kousek do světa. Musím samozřejmě podotknout, že mě neteší působit oněm nešťastným tvorečkům utrpení, jenže mě na nich trošku štve, že jsou to hrozné kurvy, které člověka vždycky strašně poštípají. Také je mi nepříjemné že, když je člověk rozplácne na stropě a vidí obsah jejich žaludků, nemůže se zbavit dojmu, že vlastně zabíjí svou vlastní krev. Jenže co s nimi? Dobré slovo na ně neplatí a když jim člověk nastaví křesťansky druhou tvář, poďobou ho do ní. Nejsem přítelem různých vraždomatických chemikálií a tak se snažím vždy před rozsvícením světel zavírat okna. To je ale zjevně marné. Nevím kudy, kdy a jak, ale dostávají se mi do bytu velice snadno. Moje Malířka č.2 tvrdí, že si najdou nějakou skulinku a tou prolezou. Já jsem ale toho názoru, že komár je příslušník letectva a nikoliv ženista a že tedy hledat nějaké skulinky je pod jeho úroveň. Je to tedy pro mne záhada. Jsem totiž člověk tak čistoskvoucího charakteru, že je mně zabíjení odporné a činím ho jen z nejnutnějších příčin. Nemohu zde sice tvrdit, že mám rád zvířata, tak daleko jsem ještě nedospěl, nicméně snažím se nevšímat si jich a dají-li pokoj oni mě nechám je žít. Nejsem přece tak krvelačný jako Malířka č.2. Ta totiž jednou umořila prase. Jak Malířka číslo dvě umořila prase Malířky by neměly studovat na hnojárně, to je každému soudnému člověku jasné. A když už se ta nehoda stane, že třeba Malířka č. 2 studovala střední zemědělskou školu, neměly by se takové umělkyně posílat na praxi zrovna do vepřína. Vždyť je to týrání zvířat. Jenže tohle někdo z vedení Zemědělské školy v našem rodném Zaprděném městečku nevěděl a tak vyslali nebohou Malířku č. 2 na praxi právě tam - do vepřína. Vím o tom, proto, že mně tento děsivý příběh sama Malířka vyprávěla. Došlo tehdy totiž ještě k tomu průšvihu, že zrovna příslušné osazenstvo vepřína nebylo přítomno a na Malířku vyzbyl úkol vybrat na porážku prase, pro které si měl přijet zákazník.
Tak oba stáli nad prasaty a dohadovali se, kdo z nich to jako rozhodne a jestli se dá zabít tenhle vepř nebo tam ten a jak se tak pořád nechtěli domluvit, v prasatech rostl adrenalin až jednomu zvláště vykrmenému praseti nevydržela pumpa a dostalo infarkt. Tak se stalo, že malířka, která jinak nezabije ani toho otravného komára umořila prase. Ještě Vám chci sepsat, jak jsem byl před týdnem s malířkou na Slovensku a co všechno jsem se dozvěděl, jenže asi za hodinu čtu v Jindřišské věži a tak teď končím a povím Vám to později. Tak já běžím!
Předchozí zápis Následující zápis Nejnovější zápis Diskuse
|
Vaše rádyjo:
Rádce pro začínající spisovatele novináře a překladatele
Chcete rozřezat Zoru Šimůnkovou a Petra Musílka motorovou pilou? - klikněte sem
Nejezte odpadky!
|
Všechny zápisy:
Vše měla Malířka vymyšleno tak, že zavede zákazníka k ohrádce, aby si sám vybral požadované zvíře a Malířka se tak alibisticky zbavila zodpovědnosti za život nebohého pašíka. Namísto zákazníka se tu však objevil zákazníkův známý a ten měl stejný problém - nechtěl za boha určit, které nebohé prasátko jeho rohodnutím pojde.
