-mail me-

AJCÍKJŮ:
254-685-907

počet přístupů:

počet přítomných:

-------------------

OBSAH
(od nejstaršího
po nejnovější)

5.4.2006 0:22, středa, Pravý čas začít psát blog

5.4.2006 19:23, středa, Rybí splín a splín z medičky

7.4.2006 14:56, pátek, čurbes

10.4.2006 18:44 pondělí, krvavý víkend

11.4.2006 23:32, úterý, Zvláštní večer a rozumná medička

16.4.2006 16:28, neděle, Etherická princezna

17.4.2006 9:42, velikonoční pondělí, mladá medička a fotka mažoretky

18.4.2006 0:56, pondělí, Medička je krásná a zdrhla mi rybička

21.4.2006 16:24, pátek, Klánovická třetinka za 25

24.4.2006 0:01:06, pondělí, Medička a její kosmonaut

26.4.2006 23:04 středa, Paní Fontánová, ostříhaná medička, svědomí a prázdno za dveřmi

27.4.2006 23:37, čtvrtek,Kosmonaut je Pražák jako Brno, Blbý Bořek, Virtuální realita a Co znamená Zuzanka

1.5.2006 9:44, pondělí, Náročný víkend (a taky náročné čtení)

4.5.2006 23:52, čtvrtek - živý a střízlivý Topol

8.5.2006 14:25, Úklid nebezpečného odpadu - Zrušená flétna - Poděkování Německu - Čáp, se kterým jsem tančil - A medička, která neleží v trávě

15.5.2006 2:55, pondělí (už), Co s Železným a co s televizí, Bořek stavitel komentuje mažoretku, a hádejte, s kým bych chtěl mlčet u řeky v hektickém světě

16.5.2006,úterý, 9:00 - 17:00 Narozeninové oslavy (pro Rebecu)

10.6.2006 12:12, sobota, Enviromentalistka

SAŠA JEDE - Díl I. - 19.7. 2006, středa Saša s prostřeďoložkou jedou na kebab (šou nemovitostí), první miny a reportáže, obětaví betonáři, hodní Ukrajinci, podezřelí Turci a deprimovaný Thom Yorke

SAŠA JEDE - Díl II. - 20. 7. 2006, čtvrtek Saša jede (dál)!, úvodní seminář o troskánštině, soutěž o nejtlustšího Alexandra, nejnapitější breberku a nejpřehřátější mozeg

SAŠA JEDE - Díl III. - 21. 7. - 23.7.2006 SAŠA pořád JEDE! Kdo toužil po sprše a kdo se jí nakonec dočkal, čí prdel poznala středověk a kdo má sexy kruhy, pot a oči... :-)

SAŠA JEDE - Díl IV. - 24.7. -28.7. Kam se poděl Saša Gr.?

30.7.2006 18:49, sobota Co visí na nebi, medička u ledu a žádné "ň" + zapomenuté "n" a co jsem dělal, že jsem nepsal

30.7.2006 23:17, sobota EnvironTabu, Pivko a flétna

pátek, 4. srpna 2006 23:54 Okénko pro Zoru Š.

22.8.2006 1:06 - (z pondělí na úterek) O pokrytectví, asistentkách a Enviromentálním konci, o troskách a veganství a co já vím, o čem všem

25.8.2006 0:46 (ze čtvrtka na pátek) Jak... autocenzura – Veganka a suchý zip - Jak Moučka přinesl domů květinu – Náboženství – A co na houbách

5.9.2006 2:16 (z pondělí na úterý) Poslední peníze a poslední polévka – Prales – Starý mládenec – Nejošklivější ženská bez šicího stroje a báseň na dobrou noc

17.9.2006 23:27 O obchodu s bílým masem, neschopný Saša Gr., kontakt s lidmi, respektive s mobilem, zvrtnuté jedno pivko a co nepadá z nebe

22.10.2006 - 04:39 Příběhy tisíce a jedné Sašovy noci

23:32 6.11.2006 pondělí Spánek a náročnost ohledně žen, Tryskofilm a nesvlečená Veganka, o cucání piva, tryskofilmu,o Dívce odjezdu a opakující se historii,o čtení, o mražené Medičce, sobech, nechtěných štěňatech, o troskách, bratrech, dětech a sklenících a... už dost! už nemůžu!

01:30 15.12 2006 už pátek - Asi odletím

3:35 - 15.1.2007 pondělí Malířka číslo 2 aneb buch! a mám ženckou - Dále pak o Vánocích, o Bivojovi a o nikdy nekončícím příběhu

27.8.2007 6:12 Takový nečekaný zápis po půl roce, Stručně o výhodách partnerství s Malířkou č. 2, O passení Ofce srandovním veterinářem a podrobně o Literární Vysočině 2007

4.9.2007 18:04
O komárech a o tom jak Malířka umořila prase

14.12.2007 18:52
A je vymalováno! Stručně o barmankách a hlavně: Děsně ukrutně tajná věc.

26.2.2008 19:35 - Jak říkáme my buddhisti

Terapie, jitrničky, dělnické prostředí, o černobílosti a Nemohu bez tebe šít!

Terapie

Je samozřejmě otázka jak se člověk může vyrovnat s odchodem blízkého člověka. Myslím s úplným odchodem, jelikož některý člověk odejde třeba někam do samoobsluhy, což může být sice strašlivě daleko, až někde za druhým blokem, ale on tak nějak pořád zůstává naším blízkým a je tu navíc reálná naděje, že se nám ze samoobsluhy zase vrátí. Máme ovšem osoby které odejdou nadobro. Odchozí lidi lze přitom přibližně rozdělit na ty, kteří natáhli bačkory, vlivem čehož jsou nekomunikativní a i když třeba přetrvávají v místnosti, víceméně jsou již duchem nepřítomni  a dále na a ty, které nemůžeme vidět, jelikož se to nehodí. Oni se s námi prostě nechtějí potkat. A dělají asi dobře.
Tak jako tak, výsledek je stejný, jenom těm s bačkorami se to snadněji promine, ti za to kolikrát ani nemůžou.
Terapie se nabízejí mnohé. Ideální je být chladný intelektuál, který takové věci prostě neprožívá a mávne rukou třímaje v levačce spisy Carla Gustava Junga. To však není něco, co lze snadno natrénovat. Znám několik případů lidí, kteří se o to pokusili, ale dotyční zvládli  většinou jen to mávání ruky a třímání spisů, což jetrochu málo.
Další z terapií je takzvaná jitrničková terapie. Já jsem dnes totiž zašel do naší samoobsluhy a zakoupil jsem dva kusy jitrniček. Abyste rozuměli, jsem samozřejmě přesvědčením vegetarián, už jsem tu o tom psával, ale hrozně mně chutnají jitrničky. To je na tom trošku zvláštní. Také ovarové koleno si občas kupuji. Jednu jitrnici jsme snědli s Ofcí už cestou domů, druhou doma. Poté se mi udělalo v hlavě příjemně milo. Je dobré, když člověk nalezne v něčem duchovní útěchu.

Terapie pohostinská

Další z možností je navštívit nějaké pohostinské zařízení. Za tímto účelem chodím například do kavárny Obratník, jelikož je tam takové milé dělnické prostředí. Předvčírem jsem tam kupříkladu seděl u baru s jedním chlapíkem z Koh-i-noorky. Jmenuje se SkunnY a byl tam se slečnou, která studuje filozofii na Západočeské univerzitě, aby jednou mohla prodávat párky v rohlíku. Každý holt máme nějaké ambice. SkunnY byl nějaký zmatený, jelikož mi tvrdil, že v  Koh-i-norce ve Vršovicích se nevyrábějí tužky, ale patentky. Nechal jsem ho raději přitom, i když jako akvarista vím, že je to nesmysl, protože patentky se přece nevyrábějí, nýbrž loví.
Když jsme u těch dělníků, za barem v Obratníku také často sedává jeden Švec, což už se dnes moc nevidí. Jmenuje se Kamil a vymyslili jsme spolu svého času geniální přístroj pro sblížení kuřáků a nekuřáků, jen ještě musíme sehnat hadici od vysavače. Nehledě na to, že jsem tam předvčírem zastihl dokonce i jednoho Kopáče! Byl to Radim Kopáč a i když se asi odněkud známe, nepoznal mě, neb mám vlivem duševních pohnutí tmavé vlasy. Tento člověk se do mě pustil, jelikož on by chtěl všechno na světě vědět, a tak se mě ptal na časopis Mlha a na moje studium a tak podobně a než jsme se stihli bavit o něčem normálním, tak mu zavolala manželka a musel zmizet.
V Obratníku jsem byl dokonce před časem přijat do rodiny, ale o tom Vám povím někdy příště. Prozradím jen, že to bylo hodně pozdě v noci a ta rodina je snad někde na slovensku. Já se o to zasloužil tím, že jsem hájil babičku, kterou po pravdě řečeno vůbec neznám.
V Obratníku navíc mívají hezké barmanky, což je jaksi základ, že ano. Tak třeba jedna se jmenuje Verunka a kdysi si ode mně vzala telefonní číslo, že bychom se jako někde sešli, ale pak už se nikdy neozvala. Od té doby si myslím, že to bude asi velice chytré děvče.
Také tam občas obsluhuje barmanka Lucie a ta žvaní do rádia Rockzone a servírku dělá jen jako koníček. Jednou mě v ranním vysílání dokonce pomlouvala. To není hezké, ale ona hezká je, tak jí to odpusťme. Mluví buď česky nebo slovensky ale po půlnoci většinou československy. V Obratníku je to zkrátka takové multikulturní prostředí, ostatně majitelem kavárny je nějaký cizinec, myslím, že Polák .Každy člověk v nesnázích by si asi měl najít svůj podnik. Já osobně nebudu-li náhodou někdy v budoucnu vědět, co se životem, rád bych tam trávíval mnohem více času.

Co není černobílé

Mezi dělníky je mi totiž dobře, protože s tím mým studiem to není teď moc horké, jsem nějak bez energie, tak nevím, zda se mi někdy podaří stát se vzdělancem a potažmo buržoustem. Dokud se jím nestanu, bude to blbé, poněvadž teď coby sociální demokrat mám trvale deficitní rozpočet.
Jenže já, místo abych si vzal do levačky Jungovy spisy, nebo, nedej bože, knihu Pedagogika pro učitele (Vališová, Kasílková a kolektiv) a mával ledabyle rukou, tak já teď pořád něco hrozně prožívám.
Přes všechny ty terapie mi nějak hlavou vrtá Švýcarka. Už to sice trošku polevuje, ale vrtá. Zkuste si pro lepší názornost kupříkladu do hlavy vrtat vrtačkou. Nejprve na plné obrátky a pak uberte. Zjistíte, že v tom druhém případě je to sice lepší, ale stejně se člověk cítí trošku nesvůj. Takové nějaké mam pocity.
Přitom jsem Vám ale, moji drazí, minule zapomněl říci, že ono nic není černobílé. Tedy kromě některých starých televizorů a zebry samozřejmě, ale to ponechejme, prosím, stranou, jinak se opravdu nehneme z místa. Čili, z toho nám plyne, že ani Švýcarka není prostě jen nějaký kus ledu, jak se snad mohlo ke konci minulého zápisu zdát. Ona na mě taky byla chvílemi dosti hodná. Nějak to celeé vylíčit v plné šíři je maličko komplikované a čtete-li tento deník často, víte, že si s tím až tolik hlavu nelámu. Co taky se zlomenou hlavou? Zlomené srdce nám prozatím musí stačit.
Já sijenom myslím, že Švýcarka má v sobě něco jako takovou skrytou žárovku, něco v ní prostě svítí a to je něco, co by jako chtělo být strašně hodné a soucitné. Jenže do toho se nám zase pletou jiné věci, teď ta energie nám taky podražila a tak. Zkrátka chci říct, že do nějaké bestie bych se tedy nezamiloval, tak asi takhle.

Je samozřejmě smutné, že si mě Švýcarka nevezme za manželku. Já jí to tedy ještě nenabídl, pokud si vzpomínám, ale zdá se mně dost pravděpodobné, že by teď nebyla pro. prostě na to teď, dle mého soudu, nemá pomyšlení. Je to škoda jelikož ona je moc krásná a milá a protiklady se přeci přitahují! Také jsme spolu mohli mít deset malých černoušků. Nebo co já vím, třeba jednoho Indiána, dva Turky, čtyři  Francouze a tři Ukrajince. Mě na tom až tak nesejde, jsem multikulturní.
Ale už to nechme plavat. Několik lidí se mně totiž svěřilo, že mělo po přečtení minulého zápisu depresi. Tak s tím musíme skoncovat, kamarádi! Nejlepší bude najít mně nějakou novou slečnu, nejlépe i s ženským pohlavím.

Nemohu bez tebe šít

V tomto směru se můžeme mnohému přiučit u mého otce. Po té co se rozvedl (shodou okolností s mojí matkou) stále tápe a hledá ženu svého srdce. Má promyšlenou taktiku: Předem si udělá jasnou představu, jak by jeho partnerka měla vypadat a poté systematicky postupuje a hledá ji vylučovací metodou, Takto si například  hlubokou analýzou v minulosti vytvořil profil ideální partnerky, která musí mít a) šicí stroj (jedna z mála věcí, co mému otci chybí) za b) neměla by být pokud možno nejošklivější ženskou v Litvínově. (Více viz 5.9.2006 2:16)
Ovšem, po pravdě, na základě tohoto modelu už otec vystřídal několik partnerek a nebyl vždy zcela spokojen. Proto jsem mu nedávno prozradil formulku, co jsme pro něj vymyslili svého času se Švýcarkou. (Omlouvám se, že o ní zase mluvím, ale co už.)

Formulka zní:

Nemohu bez tebe šít!

Otec tuto větu přivítal s nadšením a ihned ji odeslal sms-kou své nové partnerce, která, jak se zdá, by konečně mohla být tou pravou. (To se ovšem zdá zpočátku vždycky, že.)
Po chvíli mu přišla odpověď:

Tak já ti ten šicí stroj teda dám, no!

Inu vidíme, že ne vždy je člověk plně pochopen a zvláště v mobilní komunikaci dochází často k desinterpretacím. Skoro bych řekl, že je lepší popovídat si s někým tak nějak na živo, ale ne vždy je to možné.
Osobně bych docela rád také s někým prohodil slovo. Je sice pravda, že mám doma Ofci, ta je ovšem dosti strohá v komunikaci. Když na ni promluvím, začne hrozně poskakovat a nese mi plyšovou hračku, což nesplňuje moje náročné intelektuální požadavky.

Takže máte-li někdo nějaký tip, dejte vědět. Každopádně já už šicí stroj mám. (Sice je teď na návštěvě u babičky Vysočině, ale mám ho.)

O to je tedy moje situace jednodušší.

Toto je nejnovější zápis
Předchozí zápis

Diskuse